Jan Vostrčil se narodil 3. prosince 1903 se v Příluce (okr. Svitavy) do rodiny ševce jako nejstarší z pěti dětí. Po rodičích zdědil hudební nadání a učil se hrát na klarinet, později na křídlovku. Jako křídlovkář hrál u venkovské kapely Františka Lipavského.
I když se měl věnovat otcově povolání, stal se v osmnácti vojenským dobrovolníkem a hrál u vojenských hudeb v Brně a Opavě, byl kantorem na vojenského hudební škole, jako hudebník působil i v pražské vojenské posádce a dokonce u Hradní stráže.
V Praze se také seznámil se svoji pozdější ženou.
V letech 1953-59 až do odchodu do důchodu byl kapelníkem vojenské hudby v Litoměřicích. I během své penze nezahálel a krátce se stal kapelníkem hornické dechové Koletovy hudby z Rtyně v Podkrkonoší. Svoji dráhu dirigentskou a kapelnickou uzavřel jako kapelník Kmochovy dechové hudby (1961-70).
Není bez zajímavosti, že Jan Vostrčil stál za zrodem každoročního festivalu dechových orchestrů Kmochův Kolín.
Jedné zkoušky orchestru se zúčastnil i filmový režisér Ivan Passer, který byl z Vostrčilovy osoby tak nadšen, že ji ihned doporučil režisérovi Miloši Formanovi, který právě sháněl neherce do svých dvou připravovaných filmů.
Filmové práci se však Vostrčil, který nikdy předtím v životě nic takového nedělal, urputně bránil. Forman ho ale přesvědčil, a tak si v jednom roce zahrál dirigenta Kmochovy hudby Kolín, vlastně sama sebe, v povídce Kdyby ty muziky nebyly z filmu Konkurs a otce učně Petra Vaňka (Ladislav Jakim) v komedii Černý Petr (oba 1963).
I když filmování považoval pouze za zpestření svého života a nikdy se nepokládal za herce, Vytvářel lidsky přesvědčivě hřejivé postavičky bodrých, bezprostředních mužů, laskavých a rozšafných, leč s autoritářskými sklony.
Jako kapelník se naučil parádně nosit uniformu, kterou často před kamerou oblékal – ať už to byla požárnická, policejní nebo vojenská.
S Josefem Šebánkem (děda Homolka) a Miladou Ježkovou (maminka v Černém Petrovi, později vlezlá babka v Kulovém blesku) se stal nejslavnějším filmovým nehercem 60. let. Ty také objevil a proslavil ve svých filmech režisér Miloš Forman.
Kapelníka si vedle Konkursu zahrál i v Roháčově a Svitáčkově filmovém muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, v psychologickém dramatu Zabitá neděle Drahomíry Vihanové a ve Hvězdě Jiřího Hanibala. Zazářil jako armádní major v Láskách jedné plavovlásky Miloše Formana, děda Švehla v Passerově Intimním osvětlení, velitel hasičů v legendárním Formanově snímku Hoří, má panenko a náčelník VB v Krejčíkově nezapomenutelné komedii Svatba jako řemen. Dalšími rolemi byl strýc Jan ve světově proslulém Kinoautomatu Člověk a jeho dům tria Radúz Činčera – Ján Roháč – Vladimír Svitáček, hrál předsedu národního výboru Bohouše v Zázračném hlavolamu Václava Táborského, jako pravý herec se uvedl v dramatu Františka Vláčila Adelheid, kde se představil v naprosto odlišné vážné roli strážmistra Hejny.
Kvůli zdravotním potížím musel zejména v 70. letech řadu nabídek odmítat (už předtím odmítl účast na Menzelových Ostře sledovaných vlacích), proto se představil už jen jako listonoš v Metráčkovi Josefa Pinkavy, byl havířem Adamem v Machově komedii Zlatá svatba, otcem Tondou Havlem v příběhu Václava Matějky Návraty, zemským školním inspektorem Šibralem (v této úloze v komedii oblíbené dětské komedii Páni kluci Věry Plívové – Šimkové (postsynchrony namluvil Mirko Musil) a naposledy byl dědou – ženichem v grotesce Tomáše Svobody Hodinářova svatební cesta korálovým mořem.
I když byl pouze hercem – amatérem, svými výkony, postavami a postavičkami, kterých bylo nakonec osmnáct, se navždy zapsal do dějin českého filmu. Pět let po premiéře svého posledního snímku Jan Vostrčil v klidu zemřel 25. ledna 1985 v Kolíně ve věku nedožitých vysokých osmdesáti dvou let. Svoji filmovou „kariéru“ jednou zcela výstižně charakterizoval těmito slovy: „…Tímhletím jiným kumštem jsem si jen obohatil svůj konec života a už nikdy neřeknu jen tak, že je nějakej film blbej. Protože teď vím, co je to za práci…“
Zdroj: Jaroslav „Krib“ Lopour: ČSFD
