Muž, který stál většinou v závětří, ale za vraždy stovek až tisíců Čechů je stejně zodpovědný jako například Reinhard Heydrich. Za vyvraždění Lidic dostal po válce trest smrti. Jeho poprava pak byla jednou z posledních veřejných poprav v Čechách a na vykonání spravedlnosti nad nacistickým gaunerem se přišlo podívat pět tisíc lidí.
Karl Hermann Frank se narodil 24. ledna 1898 v Karlových Varech. Odmala byl svým otcem veden k nenávisti vůči Čechům a Židům. Už v dětství při hře přišel o oko, toto zranění mu údajně způsobily české děti. Od roku 1918 pak měl místo oka skleněnou náhražku. Později chtěl studovat práva, ale na konci první světové války se rozhodl vstoupit do rakousko-uherské armády, kam ho ale právě kvůli jeho oku nepřijali.
Vzhledem k těmto jeho životním osudům není divu, že se stal horlivým zastáncem sudetské myšlenky a začlenění Sudet do Německé říše. V roce 1919 vstoupil do nacistické strany. Jak známo, Frank byl knihkupec, čehož využil i v práci pro stranu. Dodával nacistické propagandistické publikace do obchodů s knihami. V roce 1935 se stal zástupcem Sudetoněmecké strany a byl zvolen do Československého parlamentu.
Po Mnichovu se stal gauleiterem v Sudetech. Ještě v listopadu 1938 ho Himmler povýšil na SS-Brigadeführera. V roce 1939 byl pak povýšen na SS-Gruppenführera a jmenován velitelem policie a říšským sekretářem Protektorátu Čechy a Morava. Velmi brzy pochopil politiku krutosti a prosazoval zadržení předsedy vlády Aloise Eliáše. Snažil se tak udělat dojem na Himmlera, aby se mohl stát protektorem, jeho plány mu ale brzy zhatil Heydrich, který nahradil protektora Neuratha.
Když však Heydrich podlehl zraněním po spáchaném atentátu, na Franka se opět nedostalo a protektorem se stal Kurt Daluege. Oba však jako odplatu za smrt Heydricha nechali vypálit české vesnice Lidice a Ležáky. Ovšem, pak přišel nový protektor Wilhelm Frick a Frank zase ostrouhal. To už však měl vybudovanou takovou pozici, že byl prakticky nejmocnějším úředníkem v protektorátu.
Ve dnech od 30. dubna do 5. května 1945, před Pražským povstáním, varoval v rozhlasovém proslovu, že jakékoli protiněmecké povstání utone v krvi. Když se rozšířily zprávy, že se spojenecké jednotky blíží k Praze, a obyvatelstvo vyšlo do ulic vítat vítěze, vydal zákaz vycházení a nařídil vojenským a policejním složkám, aby byl zastřelen každý, kdo poruší zákaz.
Spravedlnosti si Franka ale přece jen našla. Časně ráno 9. května 1945 sice společně s rodinou uprchl z Prahy a vydal se směrem ke spojeneckým liniím, v Rokycanech byl však zadržen americkými vojsky a dopraven do německého Wiesbadenu, kde se podrobil výslechu. Poté byl předán československé justici, resp. Mimořádnému lidovému soudu v Praze. Od března do května 1946 byl souzen a na závěr shledán vinným z válečných zločinů a z vyhlazení obce Lidice.
Rozsudek smrti si vyslechl v úterý 21. května 1946. o den později byl před zraky pěti tisíc přihlížejících na dvoře pankrácké věznice oběšen. Byla to jedna z posledních veřejných poprav na území Česka, které přihlíželo takové množství lidí.
Zdroj: UHLÍŘ, J., B. Protektorát Čechy a Morava
