Těžká práce s úředníky…
Jednání s c.k. úředníky se protahovala a Myslbek mezitím dotáhl Václava v brilantní plastiku, kterou s velkým úspěchem představil ve Vídni a v Mnichově. Do ateliéru se chodila dívat řada osobností a v roce 1888 si sochu prohlédl i architekt, podnikatel a mecenáš Josef Hlávka, kterému socha učarovala, že se ji rozhodl silou své autority prosadit.
To už rostlo Národní muzeum. S velkou sochou se počítalo na rampě schodiště muzea. Hlávka ale trval na jejím samostatném umístění na náměstí. Místo objednávky byl ale vyhlášen konkurs na vytvoření jezdecké sochy pro všechny původem české umělce.
K posouzení návrhu se v prosinci 1895 sešla komise, předsedou byl nejvyšší maršálek kníže Jiří Kristián z Lobkowicz, členy prezident České akademie Josef Hlávka, starosta Prahy architekt Čeněk Gregor, architekt Josef Mocker a další. Soutěž obeslalo devět sochařů, Myslbek jako jediný byl k účasti vyzván.
Sochař tehdy plánoval posadit sochu na vysoký podstavec od architekta Bedřicha Ohmanna, zdobený osmi reliéfy českých patronů.
První cenu porota nakonec neudělila, druhou cenu dostali Myslbek a Bohuslav Schnirch (1845 v Praze na Malé Straně – 1901 v Praze), autor Trigy na pilonech Národního divadla. Umělecké kruhy i veřejnost se ve vzácné shodě klonily ke Schnirchově návrhu, který pracoval s motivem Blanických rytířů. Nakonec ale byla zakázka přiřknuta Myslbekovi.
… ještě těžší s Václavem
Myslbek, známý perfekcionista, na návrhu dál pracoval. Z rytíře Václava udělal postavu spíše duchovní. Také opustil myšlenku reliéfů světců a rozhodl se pro čtyři samostatné partony. Vybral Ludmilu, Vojtěcha, Prokopa a Ivana, tedy ti kteří mu stáli historicky nejblíže. Změněný pomník předvedl roku 1895 a setkal se s obdivným přijetím. Magistrát uzavřel s Myslbekem smlouvu na 350 tisíc korun s termínem dokončení 1901.
Jak už jsme ale psali, Myslbek byl perfekcionista a Václav byl jeho dílem doživotním.
Nejprve začal řešit koně. Modelem mu byl Tygr od suchdolského statkáře Alexeje Brandejse, později ale našel ve střešovických kasárnách Na Panenské sedmiletého bujného vraníka Arda. Mistr měl na koně jednoduchý trik. „Stál-li dobře, dostal cukr, v opačném případě – výprask,“ svěřil se.
Modeloval podle pokladů z Víta
Pak přišel na řadu český kníže. Profesor Myslbek uprosil svatovítskou kapitulu, aby mu zapůjčila originální světcovy relikvie – drátěnou košili, meč, přilbu, ostruhy. Pracoval v ateliérech AVU na Výstavišti, najal k práci své žáky – Ludvík Herzel modeloval drátěnou košili, Jaroslav Krepčík roucho a Bohumil Kafka třemeny a praporec.
V letech 1902-3 vymodeloval devět variant hlav světce (jedna měla tvář jeho dcery Marie), ale stále nebyl spokojen.
Nakonec jezdeckou sochu předvedl v roce 1908 na Jubilejní výstavě obchodní a živnostenské komory. Tehdy se zjistilo, že Václavův kůň má třmeny obráceně. Zdá se, že to ale nebyl omyl, ale umělcův záměr a tak to tak zůstalo.
Jezdecká socha spolu s dvěma patrony byla odhalena v roce 1912.
Čí tváře mají čeští patroni?
Podívejme se ještě na sochy zemských patronů. Postava Ivana byla pro historickou spornost obměněna Anežkou Českou.
Nejpropracovanější je důstojná Ludmila. Říkalo se, že modelem mu byla uklízečka z akademie, jiní tvrdili, že je to hraběnka Thunová, možná to ale byla mistrova vlastní babička.
V Prokopovi ztvárnil sám sebe s patřičným utrpením ve tváři, Anežku vyvedl jako líbeznou dívku, ve Vojtěchovi zpodobnil svého přítele kardinála Františka Schönborna. Což se ukázalo zásadním kamenem úrazu, ale tvůrce trval na svém, čímž způsobil, že socha byla přiřazena k pomníku jako poslední v roce 1925, tři roky po jeho smrti.
Trocha zmatků s rodným domem
Josef Václav Myslbek, nejvýznamnější český sochař přelomu 19. a 20. století, představitel monumentálního realismu a zakladatel novodobého českého sochařství, se narodil před 170 lety na Novém Městě pražském. Podle matriky to bylo v v domě čp. 640. (Dům tohoto čísla se nachází na adrese Štěpánská 45, je ovšem mladší, můžeme-li toto místo brát za Myslbekovo rodiště, netroufá si autor těchto řádek zodpovědně tvrdit). Ostatně Wikipedie jako místo narození uvádí novoměstský dům U rytířů ve Školské ulici 693/26, ovšem bez udání zdroje.
Přišel na svět v rodině chudého malíře pokojů. Původně se měl podle přání své rodiny stát ševcem, nicméně aby se vyhnul tomuto povolání, sám si zajistil práci v dílně známého sochaře Václava Levého. Když Levý v roce 1870 zemřel, rozhodl se Myslbek studovat na pražské Akademii výtvarných umění, nicméně musel se zapsat na malířství, protože Akademie nenabízela žádné vzdělání pro sochaře. V letech 1872 až 1873 pak v rámci studia pobýval v Drážďanech.
V roce 1873 se Myslbek oženil a společně se svou manželkou Karolinou měl postupně osm dětí, nicméně většina z nich zemřela ještě v dětském věku. Aby Myslbek svou rodinu uživil, musel často pracovat na mnoha zakázkách najednou.
Slavný učitel vychoval mnoho slavných žáků
V letech 1885-1896 působil jako profesor sochařství (žáci Stanislav Sucharda, Josef Mařatka) na Uměleckoprůmyslové škole a roku 1896 byl povolán na Akademii, aby založil sochařský ateliér. Působil zde do roku 1919 a vychoval řadu předních sochařů (mj. Otakar Švec, Bohumil Kafka, Ladislav Kofránek, Jan Štursa, Otakar Španiel, Karel Dvořák, Karel Pokorný, Břetislav Benda).
Byl příslušníkem tzv. Generace Národního divadla. Navázal celoživotní přátelství s Václavem Brožíkem a Vojtěchem Hynaisem. Umělce generace Národního divadla od 80. let 19. století výrazně podporovala řada významných podnikatelů, například velkostatkář Josef Šebestián Daubek, přátelil se i s Josefem Hlávkou.
Z jeho pozoruhodných děl jmenujme mimo Václava sousoší Lumír a Píseň, Přemysl a Libuše, Záboj a Slavoj, Ctirad a Šárka pro Palackého most v Praze (tvořil je 16 let). Sochy byly v únoru 1945 poničeny. Byly vytvořeny kopie – nevím, zda u všech soch, ale pamatuji na Kafkův ateliér, kde donedávna a možná ještě dnes stojí spodní díl Myslbekovy Libuše. Postavy z pověstí a mýtů byly nakonec umístěny na Vyšehradě.
Známý je rovněž pomník kardinála Bedřicha Schwarzenberga v chrámu sv. Víta, plastika Hudba ve foyeru Národního divadla (pracoval na ní 20 let) a především Máchův pomník na Petříně.
A zajímavost nakonec, český sochař má také jeden krucifix v kostele Sacré-Coeur v Paříži.
Josef Václav Myslbek zemřel 2. června 1922 sužován bronchopneumonií v domě Na Zábradlí 1; na domě je osazena busta. Na Vyšehrad ho na poslední cestě doprovodil světící biskup pražský dr. Antonín Podlaha.
