Osoba řečená hrabě Saint-Germain se narodila roku 1691 nebo 1712. Původ jeho i jeho jména jsou neznámé. On sám prohlašoval, že jeho rodina žila v Portugalsku nebo se považoval za nemanželského syna vdovy po španělském králi Karlu II. Marie Anny Falcké (1667 – 1740). Jindy zase tvrdil, že je levobočkem sedmihradského knížete Františka II. Rakocziho.
V letech 1750 až 1760 v Paříži vzbuzoval velkou pozornost. Prohlašoval, že dosáhl velmi vysokého věku, že žije několik tisíciletí, aniž by zestárl. Byl skvělým společníkem i těm nejvýše postaveným osobám, měl uhlazené způsoby, vědomosti a úžasnou paměť. Znal mnoho lidí, dovedl být roztomilý. Získal si důvěru Madame Pompadoure a krále Ludvíka XV. Dovedl si získat přízeň a úctu knížat všude po celé Evropě, kam pod různými jmény zavítal: v Anglii, v Itálii, v Rusku, v Německu. Byl důvěrným přítelem knížetem Orlova, který byl iniciátorem svržení cara Petra III. a favoritem carevny. Měl ohromné výdaje, ale nikdo nedokázal zjistit, zdroj příjmu jeho peněz. Často se vedly úvahy o tom, zda není vyzvědač.
Tvrdil, že má tajemný prostředek proti stárnutí a dokazoval to svým vyprávěním. O sobě prý nikdy neřekl, že je nesmrtelný, ale byl obdivovaný, jaké podrobnosti znal ze života lidí mrtvých několik století. Výborně znal dějiny, a to mu dovolovalo uvádět až nejmenší podrobnosti ze života u dvorů a o králích dávné minulosti – popisoval podrobnosti oblečení, povah, komnat tak, jako by je kdysi viděl. Tvrdil prý, že se zúčastnil svatební hostiny v Káni Galilejské, kde hostiteli došlo víno a Ježíš proměnil vodu ve víno. Všechny překvapoval znalostí nejen evropských jazyků, ale i čínštiny, sanskrtu a arabštiny tak, že to vypadalo jako zázrak.
V roce 1710 se v Benátkách potkal s manželkou francouzského velvyslance. Za padesát let se žena s hrabětem znovu setkala v Paříži. Nemohla uvěřit vlastním očím. Ona už měla vrásky v obličeji, ale hrabě vypadal pořád stejně. V červnu 1760, v době, kdy ho vlna popularity vynesla až na vrchol, musel uprchnout do Anglie, protože byl na něj vydán zatykač.
Měl prý dar jasnovidectví, četl myšlenky, předpovídal budoucnost, vyráběl umělé drahokamy a dovedl psát oběma rukama. Žil prý velmi střídmě, při jídle vůbec nepil a o svou pravidelnou stolici pečoval projímadlem vlastní výroby. Podle Puškinovy „Pikové dámy“ to byl právě hrabě Saint Germain, jenž staré ruské hraběnce, v době, kdy jako krasavice hrávala na dvoře Ludvíka XVI. „farao“ (karetní hru) a nazývali ji „Venuší moskevskou“, prozradil kouzlo tří vždy vyhrávajících, ale každému osudných karet: „trojka, sedmička, eso“.
V době spiknutí proti caru Petrovi III. roku 1762 pobýval v Rusku a soudilo se, že se na něm podílel. Nakonec se usadil v Německu, kde se vědělo o jeho stycích se zednáři. Úplně si podmanil markraběte Ansbašského, který ho bral s sebou všude na cesty. Později si ho oblíbil lantkrabě Karel Hessenský, který se velmi zajímal o mystiku a tajné vědy. Saint Germain u jeho dvora zůstal a zde také 27. února 1784 zemřel. Lantkrabě pak spálil jeho archiv a odmítal o svém hostu cokoli prozradit.
Některé prameny však uvádějí, že hrabě Saint Germain nezemřel v tomto roce, ale že v roce 1788 předpověděl králi Ludvíkovi XVI. Konec monarchie a o pět později, tedy roku 1793, prý osobně přihlížel jeho popravě. A podle některých svědectví byl spatřen i později na různých místech po Evropě, dlouhé poté, co by normální smrtelník byl již dávno po smrti…
