Komunistickou Čínu rozvzteklila návštěva českého prezidenta Petra Pavla u dalajlámy. Jako soukromá osoba mu přišel popřát k 90. narozeninám. Čína s ním proto přerušila veškeré kontakty.
Ta Čína, která Tibet od roku 1950 okupuje. Tedy ona tvrdí, že ho osvobodila od imperialistického útlaku. To jí ale nestačí. Ještě potřebuje, aby její okupaci v rámci politiky jedné Číny ostatní země podporovaly, nezpochybňovaly a rozhodně se nijak nestýkaly s dalajlámou, kterého obviňuje z protičínských separatistických aktivit. Jinými slovy, nic ohledně okupace Tibetu neříkejte a ani nenaznačujte.
Pragmatičtí politici se snaží Číně vyhovět a mluví přitom o obchodních příležitostech nebo o síle, politické i vojenské, této Země nebeského draka a že bychom toho, že uděláme, co považujeme za správné, mohli trpce litovat. Idealističtí politici naopak připomínají, že peníze nemají větší cenu než humanistické hodnoty, jakými jsou svoboda, spravedlnost či právo. A že je potřeba stát na straně okupovaných zemí, i když jsou třeba právě teď pod vládou silnějšího protivníka, kterému nedokáží vzdorovat. A že tato podpora má obrovskou cenu, jak jsme to sami zažívali v někdejším Československu, které si prošlo nejprve šesti lety okupace německé a později 21 lety okupace „spřátelených armád“ Varšavské smlouvy.
A kromě toho také není od věci dát jasně najevo, že český prezident není podřízeným čínského prezidenta, ani politbyra Komunistické strany Číny, a že si o tom, koho soukromě navštíví, bude rozhodovat jenom on sám. A že podobné móresy a manýry tolik připomínající minulý režim s jeho ideologickými masírkami, uličními výbory a neurvalým zasahováním do toho, s kým se člověk smí, či nesmí stýkat, už u nás vyšly z módy. Nebo ne?
Zdroj: autorský text
