Jak hodnotíte únik informací ze Sovákova spisu?
Vždycky mě mrzí, když v průběhu přípravného řízení utíkají do médií části odposlechu. To je prostě špatně, protože jednak čtenáři ty odposlechy nikdy neslyší celé, ale jen vytržené části vět. A jednak to nemůžou srovnat s ostatními důkazy, které se potom předloží.
Václav Peričevič ze spolku Šalamoun se domnívá, že jde nejspíš o řízený únik ve spisu v rámci jakéhosi Pí Ár státní zástupkyně Bradáčové ve smyslu dívejte se, jak jdeme po soudcovské mafii…
My ale bohužel ani jeden z nás nevíme, kdo to těm novinářům pustil, kdo odposlechy v přípravném řízení vynesl. To by se mělo opravdu velmi pečlivě vyšetřovat. Jakmile už zazní před soudem, tak je to potom věc veřejná, a je jasné, že s tím novináři mají právo pracovat. Ale takhle by se mělo vyšetřit, kdo to pouští. Já si doposud nepamatuji, že by se policii podařilo prokázat, jestli ta věc unikla obhajobě. Pak ovšem nemůžeme nikomu nic vyčítat, protože obžalovaný se může hájit, jak uzná za vhodné. Třeba i zveřejněním části spisu. A nebo jestli to uteklo někde jinde.
Potvrzuje současný případ existenci takzvané soudcovské mafie, nebo jde jen o ojedinělý případ? Často se mluví o tom, že soudci si v podstatě mohou dělat, co chtějí, protože jsou neodvolatelní.
Víte, systémově je to úplný nesmysl. Všude a ve všech státech se občas stane, že je někdo v justici podezřelý z nějakého protiprávního jednání, ale justice je na to nastavena tak, aby se reálně prakticky nedalo nějakým jednoduchým způsobem ohýbat kauzy, protože je tolik opravných prostředků a podílí se na tom tolik lidí. To máte v 1. stupni tři soudce, v odvolacím senátu jsou tři soudci, na Nejvyšším soudě tři soudci. Do toho je tam vždycky státní zástupce, který tu věc zná, a samozřejmě může podávat opravné prostředky. Čili pravděpodobnost, že se někomu podaří protiprávním jednáním nějakou kauzu ohnout, se limitně blíží nule.
Před časem na stejném Vrchním soudě bral údajně úplatky i soudce Elischer…
To já nevím, to se teprve soudí, takže tyto dva příběhu vůbec nemůžeme hodnotit. Ale už od začátku 20. století většina odsuzujících rozsudků, které směřovaly k uplácení někoho v justici, skončila tak, že se prokázalo, že někdo tvrdil, že to zařídí, ale fakticky to nezařídil, ale jenom si ty peníze vzal. Sázel na to, že to dobře dopadne. Že to dopadne tak, jak nasliboval. Takové kauzy byly i ve školství, kdy někdo vzal peníze, že zařídí, že děti vezmou na školu. A když se to povedlo, tak si peníze nechal, a když se to nepovedlo, tak peníze vrátil. Ale to je pak podvod, to není úplatkářství. Ty odposlechy jsou ale nešvar. Protože vy i vaši čtenáři, všichni si vytvoří nějaký závěr, a to ve chvíli, kdy v podstatě drtivá většina důkazů, které budou potom před soudem, tak ještě vůbec nejsou shromážděné nebo nejsou provedeny. A najednou se pouští komunikace lidí v přípravném řízení přímo do médií. Já si vždycky kladu otázku, a vím, že spousta novinářů také, jestli to náhodou není manipulace těch novinářů někým jiným? Za jakým účelem to těm novinách někdo dává?
To právě naznačuje pan Peričevič…
Ale to může být ještě horší. To není jen otázka nějakého Pí Ár, to je spekulace. Ale vždyť to může účelově směřovat k tomu, aby se ta kauza rozbila. Může to pustit opravdu někdo z obhajoby a obvinit z toho policii, aby znevěrohodnil celý vyšetřovací tým. Ten příběh se přece dá rozehrát na všechny strany. To není jednostranně jednoznačné, pro koho je výhodné, že se takový odposlech pustí do médií.
