Budoucí světec se narodil kolem roku 1066 v Moulincourte ve Francii ve zbožné šlechtické rodině Froda a Alžběty. Jeho rodiče dlouhá léta nemohli mít dítě, a když je jednou navštívil opat Bohumír z kláštera na Mont-Saint-Quentin, manželé se mu svěřili se svým trápením. Opat jim poradil, aby se nadále modlili, aby učinili slib Bohu a podporovali chrámy a přislíbil, že se bude za ně také modlit. Manželé slíbili, že pokud se jim dítě narodí, zasvětí ho službě Bohu. Po roce se na konec přišel syn, kterému dali jméno po opatovi Bohumír. Pět let ho vzorně vychovávali a potom jej podle tehdejšího zvyku dali na výchovu do kláštera opatovi Bohumír. Chlapci se život v klášteře zalíbil a v horlivosti a přísnosti nejednou předčil i své učitele. Když dokončil studia, rozhodl se zůstat v klášteře jako mnich. Po složení slavnostních slibů byl kolem roku 1090 vysvěcen na kněze a v klášteře měl na starosti nemocné, chudé a poutníky.
V roce 1095 biskup jmenoval Bohumíra opatem kláštera v Nogentel v Pikardii. Ačkoli nerad, Bohumír poslušně opustil svůj klášter a odešel do Pikardie. Tamní klášter našel ve špatném stavu. Byl zpustlý a těch několik mnichů, co v něm žilo ve velkém nepořádku, bylo bez disciplíny. Bohumír se dal ihned do práce. Začal opravovat klášter, obnovil původní řád stejně jako hospodářství a při klášteře vystavěl dům pro nemocné, které pak ošetřoval.
Velmi přísný byl i sám na sebe a mnozí z mnichů následovali jeho příkladu. Pověst o svatosti Bohumírova života se rychle šířila a v roce 1104 byl proto jednomyslně zvolen za biskupa města Amiens ležícího severně od Paříže. Sám Bohumír o této volbě nic nevěděl, a když to zjistil, bránil se a nechtěl se úřadu ujmout. Po velkém naléhání jej nakonec se slzami v očích přijal, arcibiskup ho vysvětil na biskupa a Bohumír se hned vydal pěšky a bos do svého biskupského sídla.
I jako biskup zůstal pokorný a přísný na sebe. Navštěvoval věřící, povzbuzoval je ve víře, podporoval chudé, vdovy a sirotky a byl pro každého laskavým otcem. Na druhé straně ale také přísně napomínal a trestal nepořádky, kterých bylo v jeho biskupství víc než dost. Šlechtici i duchovenstvo si tam užívali prostopášného života, rozmáhaly se pověry, častá byla i manželská nevěra. Biskupova přísnost se některým velmožům příčila, a tak se rozhodli, že ho otráví vínem. Biskup si byl vědom současné situace a podle legendy dal nejprve kousek chleba namočený ve víně psovi. Pes sice pošel, ale biskup se tak zachránil. V roce 1114, když viděl, že nepořádky stále přetrvávají, rozhodl se zříci se biskupství a odejít do kláštera. Své rozhodnutí oznámil na církevní synodě roku 1115, ale biskupové s tím nesouhlasili a přikázali mu, aby se vrátil. Poslechl a pokračoval v plnění svého těžkého úkolu. Jeho práce ho však neuspokojovala a toužil, aby ho už nebe osvobodilo.
Jeho přání se mu brzy splnilo. Roku 1115 svolal synod do Amiens a v červenci se zúčastnil sněmu v Chalons. Při návratu se zastavil v klášteře sv. Kryšpína v Soissons. Tam onemocněl zimnicí a nemohl dál pokračovat v cestě. Nemoc se stále zhoršovala. Bohumír cítil, že se blíží konec. Přijal svátosti umírajících a dne 8. listopadu 1115 ve věku kolem padesáti let zemřel. Pohřben byl nejprve v klášterním kostele v Soissons, později byly jeho ostatky přeneseny do katedrály Notre Dame v Amiens. Tam na jeho hrobě došlo k mnoho zázrakům. Tradičně je potom zobrazován jako biskup s berlou a mrtvým psem u nohou.
Podle pranostiky platí, že „jaké počasí je na svatého Bohumíra, takové i březen mívá“. Jiná pranostika upozorňuje, že se zvířata již ukládají k zimnímu spánku: „Na Bohumíra příroda k spánku se ubírá.“
