Tzv. rouble (roubíky) anebo také knutle byly dřevěné kolíky asi 30 – 45 cm dlouhé a sloužily k usnadnění vázání obilí do snopů. Na širším konci měly knutle vyvrtaný otvor, kam se provlékl provázek, a vzniklo tak poutko. Kdo vázal snopy, navlékl si to poutko na zápěstí, aby ho měl po ruce při podebírání posečeného obilí. Pak klasy svázal povříslem, provazem z žitné slámy, a pomocí roubíku na povřísle udělal uzel a pevně ho utáhl. Tak vznikl tak snop. Ze snopů se pak na poli stavěly tzv. panáky, aby obilí proschlo, než se odveze na mlácení. Dnes tuto činnost vykonává kombajn tak, že posečené obilí rovnou na poli vymlátí, takže vázání obilí do snopů a stavění panáků už z procesu žní vypadlo.
Rolníci na den sv. Nikasia , tedy 14. prosince, si připravovali knutle k vázání snopů, proto, že dřevo přes zimu vymrzlo a do léta vyschlo. Také věřili, že obilí svázané knutlem vyrobeným tento den, nebudou myši požírat. Knutle bývaly často zdobené a různě vyřezávané. Výroba takového néstroje v zimě tey měla svojí logiku. Podobně se v zimě vyráběla i povřísla. Na jedno povříslo se použil svazek dlouhé, ručně vymlácené slámy ze žita. Protože dříve bývalo obilí vyšší, sláma z něj na zavázání snopu bohatě stačila.
Toho se týká i jediná dochovaná pranostika: Na svatého Nikasia se mají dělat knutle neb jimi vázané obilí nežerou myši.
A jaký osud měl vlastně tento světec? Svatý Nikasius se narodil někdy ve 4. století ve Francii a zemřel v 5. století. Můžeme si vybrat buď rok 451, kdy by byl zabit Huny, nebo rok 407, kdy by se stal obětí Vandalů. Proslavil se tím, že v Remeši, kde působil jako desátý arcibiskup, se nacházely staré galsko-římské lázně a Nikasius nechal na tomto místě postavit kostel zasvěcený Panně Marii a roku 401 jej také vysvětil.
Když jednou v ulicích města narazil na útočníky, chtěl zachránit životy občanů města a zabránit vydrancování chrámu. Svým tělem bránil vchod do kostela a vojáci mu usekli hlavu. Na jeho místo se postavil jáhen Florentin, lektor Jukund a jeho sestra Eutropie. Všichni tři byli zavražděni.
I když o skutečném životu starších světců toho víme mál, dochovala se alespoň legenda o tom, jak šel již sťatý, tj. bezhlavý, Nikasius po ulici s hlavou pod paždí a stále velebil Boha.
