Jaroslav Panuška se narodil v Hořovicích 3. 3. 1872. Studoval na Malířské akademii v Praze v letech 1889 – 1896, u krajináře Julia Mařáka. Panuška je snad jediný malíř, na kterém diváci nejvíce oceňují jeho obrazy příšer. Ze všech jeho prací máme pocit nejistoty. Od všech bytostí, které ztvárnil, očekáváme ohrožení a napadení. Pokud jste četli díla zakladatele analytické psychologie, Carla Junga, máte pocit, že Panuška také jeho díla opravdu četl, nebo s ním dokonce mluvil. Jeho obrazy totiž útočí spíše na naše nevědomí. Vzbuzují v nás tísnivé pocity strachu a úzkosti. Přízraky a vidiny přenesené na plátno.
Již jeho první výstava ve spolku Mánes, v roce 1898, byla ohodnocena velmi pozitivně. Je to u Panušky zvláštní. Měl šťastné dětství, bezproblémové studium i životní lásku. Nebylo příčiny, aby na svět hleděl přes černé brýle. Dnešní odborníci, kteří studují lidské halucinace, způsobené například LSD jsou na rozpacích. Některé Panuškovy vidiny jsou opravdu znepokojující, nicméně neexistují žádné důkazy, že by Panuška užíval jakékoliv drogy. Ilustroval i svoji knihu pohádek, s názvem Letní noc, z roku 1905.
Nebyly to však jen pohádkové příšery. Motivy smrti, nemoci, opuštěnosti, bezvýchodnosti. Jeho manželka pocházela z Kovár, vesničky pod Budčí. Zde se poprvé seznámil s archeologií a motivy příšer byly vystřídány kresbami pohanských chrámů, obětišť, kamenných kruhů i osamocených kamenů, což potěší milovníky záhad. Kniha Eduarda Štorcha, Lovci mamutů, se rovněž dočkala jeho ilustrací, stejně tak i knihy Karla Jaromíra Erbena. Panuška byl výborný plavec a několikrát navštívil Balkán. Možná, že některé jeho obrazy jsou ovlivněny změněným pohledem pod vodní hladinou.
V roce 1921 přivedl na Lipnici nad Sázavou Jaroslava Haška a později zachytil jeho posmrtnou podobu. V roce 1923 si zakoupil nemovitost v Kochánově u Světlé nad Sázavou, kde se usadil již natrvalo. Jako zasloužilý umělec zemřel 1. 8. 1958. Výstavy jeho prací rozhodně stojí za shlédnutí.
