Byl to zvyk, provozovaný v celé Evropě, kromě východní části. K nám se však nedostal anebo o tom nejsou nikde záznamy. Otázkou také je, zda byl praktikován na území středověkého Německa. Pokud ano, tak by se k nám jistě dostal, stejně jako jsme přejali některé německé zvyky a také různá slova. Na většině míst však, kromě některých částí Španělska a Portugalska, během 19. a začátkem 20. století zanikl. Domněnka je, že tento rituál souvisel se zimním slunovratem a magií, která měla takto praktikujícím lidem zajistit ochranu před temnými bytostmi a pak také plodnost.
Magie vánočního polena
Prvním krokem bylo vybrání vhodného polena. Někde použili poleno čerstvě uříznuté, jinde ho vybrali již před rokem, o zimním slunovratu. Každopádně nesmělo být koupené, účastníci museli mít na jeho výběru osobní podíl práce. S velkou námahou, ale i s radostí, v předtuše vánočního rituálu, několik mužů poleno (vlastně kus kmene) dotáhlo smykem domů. Výsadou hospodáře bylo, že jej o Štědrém dnu položil na ohniště. Předtím však z něho odsekali třísky a ty uschovali na příští rok. Poleno jako oběť posypali solí, polili vínem, olejem nebo pokropili svěcenou vodou.
V některých rodinách jej zapalovaly dívky třískami z loňského polena, jinde tímto aktem byla poctěna matka. Starostí hospodáře bylo, aby poleno hořelo po celou dobu svátků. Zbytek polena a popel z něho byl většinou uschován a měl chránit dům před bleskem a temnými silami.
Změna rituálu v průběhu staletí
Jak se čas plynul, velké krby byly nahrazovány menšími a posléze kamny. A k této situaci se muselo přizpůsobit i poleno. A tak vybrali už jen polínko, ozdobené větvičkami a svíčkami, které mělo své místo uprostřed stolu a z vánočního polena se stala část vánoční výzdoby.
Ve 20. století se ve Francii z nepoživatelného dřeva stal výborný moučník bûche de Noël.
Zvyk na svátek sv. Lucie
I když se u nás pálení vánočního polena nepraktikovalo, přece jen na Moravě udržovali podobný zvyk jako ochrana před zlými kouzly a čarodějnicemi.
Od dne svátku sv. Lucie (13. prosinec) až do Štědrého večera včetně dával hospodář jedno poleno stranou. Těmito se pak na den Narození Páně (25. prosince; 1. svátek vánoční) topilo. Někde jinde to však bylo jedno poleno, kterým se jen zatopilo.
Žádné jiné obřady s poleny se neprováděly a ani žádné obětiny nebyly obětovány. Na Moravě a v Čechách zřejmě proti zlým mocnostem používali jiné, účinnější rituály.
