Začali jsme v Čechách, a tak zde zůstaneme. První léčitelkou a respektovanou vědmou byla bájná Kazi. Nejstarší dcera mytologického knížete Kroka. Jistě, pověst je pověst, ale každá má reálné jádro, na rozdíl od pohádky. Snaží se nám sdělit, že znalost rostlin a jejich léčivých účinků patří k těm nejstarším, dnes bychom řekli, vědeckým disciplínám.
Lipový čaj, heřmánek, jitrocel, byly v každé domácnosti, k tomu lidé babku kořenářku nepotřebovali. U bylin vzácnějších byla nutná jejich aktivace nějakým pořádným zaříkáváním, nad kterým by se pan farář jistě mračil, a tak se odehrávalo hezky daleko od vsi.
Znalosti se předávaly z generace na generaci, nicméně ani zde, v Čechách, jsme nebyli nijak pozadu za světem a první česky psaný herbář pro širokou veřejnost byl vytištěn v roce 1517, v Norimberku. Tedy v době, kdy proslulý Matthioli, jako šestnáctiletý student, navštěvoval univerzitu v Padově.
Vydavatelem byl Němec Hieronymus Höltzel, sponzorem český lékař Mikuláš Klaudyán a tvůrcem litomyšlský lékař Jan Černý (1456 – 1530). Herbář se jmenoval Knieha lekarská, kteráž slove herbář aneb zelinář. Až do vydání proslulého Matthioliho herbáře byla jedinou knihou tohoto druhu v Čechách.
Pietro Andrea Matthioli, renesanční botanik a lékař italského původu, se narodil 23. 3. 1501 v Sieně. Vystudoval medicínu v Padově a působil na různých místech, například v Tridentu, jako osobní lékař biskupa, nebo v Gorizii, kam byl povolán ve čtyřicátých letech. Toto město se dnes nazývá Nová Gorica a nalézá se ve Slovinsku.
Od roku 1554 začíná Matthioliho pražské působení. Dosáhl totiž významného postavení osobního lékaře Ferdinanda II. Tyrolského, místodržitele v Čechách. Karma už zařídila, že v té samé době působil v Praze vydavatel evropského věhlasu Jiří Melantrich z Aventina. Jen díky jemu známe proslulý Herbář čili Bylinář, který vychází prakticky dodnes. V roce 1561 existoval ve dvou verzích, italské a latinské.
Pokud chtěl pan Matthioli se svým Herbářem uspět i mezi prostým lidem, nezbylo mu nic jiného než vydat svoji knihu v dalších jazycích. U knihy známe většinou jen autora. Oproti tomu neznáme ty, kteří ji přivedli fyzicky na svět. Neznáme tedy ani výrobce dřevěných matric, ani umělce, který podle předloh, vyryl s nekonečnou pečlivostí každý detail na lístku nebo okvětí, zobrazované rostliny. Příliš náročná práce jistě vyžadovala i dobrý plat.
Čeští páni nabídli sponzorský dar, ovšem s velmi oprávněným požadavkem. Herbář vyjde i česky, nejen německy. Překladatele už máme. Byl jím vědec a lékař Tadeáš Hájek z Hájku. Díky jemu se čeština bez uzardění zařadila mezi vědecké jazyky té doby. Pan Matthioli odešel v roce 1567 do Innsbrucku se svým pánem. Maxmilán II. se totiž už ve své nové funkci císaře rozkoukal a pomoc svého mladšího bratra Ferdinanda už nepotřeboval. Lékař Matthioli na svůj slavnostní slib nezapomněl. Roku 1578 zemřel v Tridentu na mor, před kterým se snažil ochránit pacienty, které neopustil. Jeho Herbář přežil staletí.
