Jüttner vystudoval gymnázium v Bílé Vodě a roku 1793 vstoupil ke svobodníkům, se kterými v letech 1794–95 bojoval proti Francii. V následujícím roce přestoupil k dělostřelectvu, se kterým v letech 1799 – 1800 přebýval v Ingolstadtu, kde měl možnost absolvovat matematické a fyzikální přednášky na tamní univerzitě. Od roku 1801 pak působil jako učitel na matematické škole I. dělostřeleckého pluku v Praze, od roku 1808 byl ředitelem této školy. V roce 1807 byl povýšen na poručíka, 1813 na nadporučíka.
Už v roce 1803 byl účastníkem astronomického zaměřování souřadnic tehdejší Tychonovy hvězdárny na Hradčanech vedeného královským astronomem Aloisem Martinem Davidem (1757 Dřevohryzech u Toužimi – 1836 v Klášteře Teplá). K tomu účelu změřil základnu na Letné v délce 355 vídeňských sáhů (asi 674 metrů). V roce 1811 začal tvořit trigonometrickou síť Prahy.
Když v únoru 1812 přikázal císař František I. nejvyššímu purkrabímu Františku Antonínu Kolowratovi – Libštejnskému vytvořit plán Prahy, bylo nasnadě, že úkol připadl Jüttnerovi.
Již započaté zaměřování Prahy dokončil Jüttner v roce 1815, i když musel svou práci na čas přerušit a nastoupit do služby v armádě. V roce 1814 bojoval proti Francouzům v Ženevě, poté opět v červnu 1815 v Mohuči, kde zůstal do dubna 1818.
Roku 1819 předložil plán císaři i s podrobným vylíčením postupu své práce.
Plán vyšel roku 1820 nákladem Českého resp. Vlasteneckého muzea v pražské tiskárně Fr. Hoffmanna; rytecké práce provedl mědirytec Josef Alois Drda (1782 v Praze – 1833 tamtéž), absolvent pražské akademie, dostal za to 150 dukátů a 450 zlatých, Jüttner 1500 zlatých.
Jejich přesný plán Prahy byl vytvořen v měřítku 1:4320, výškopis je zobrazen šrafurou. Výsledná mapa byla vytištěna v černobílé i kolorované verzi, přičemž v ní byly provedeny úmyslné změny zobrazení městských opevnění: obecně bylo opevnění vykresleno zjednodušeně, místy vynecháno, někde přímo zobrazeno chybně.
Prodával se u stavovského registrátora Kašpara Thinelliho z Löwensternu, od vánoc 1823, kdy zbývající exempláře šly do muzejní knihovny, se prodával za 5 a na lepším papíře za 6 zlatých, iluminovaný za 8 zlatých. Vydáno bylo asi tisíc kusů.
Roku 1829 zakreslil Jüttner do své mapy doplňky a změny z posledních let, ale k novému vydání tiskem (přes snahu purkrabího Rudolfa Chotka) nedošlo, protože první vydání nebylo ještě rozebráno.
Vedle Jüttnera pracovalo na plánu Prahy ještě několik jiných odborníků, jejich práce se však nedočkaly vytištění, zatím co Jüttnerova mapa se stala základem pro další plány Prahy menšího formátu, které byly přikládány k oblíbeným a četně vydávaným průvodcům po Praze.
Původně Jüttner plánoval do mapy zahrnout i dvoumílové okolí Prahy (a připravoval k tomu potřebnou trigonometrickou síť), jeho mapa však končí těsně za hranicí města.
Okolí Prahy později v měřítku 1:19 200 zmapoval pravděpodobně jeho spolupracovník František Alois Musil.
Jüttnerův plán používal v letech 1826 – 1837 Antonín Langweil při tvorbě svého modelu Prahy. Dnes do něj můžete kdykoli nahlédnout na stránkách podařené aplikace Dvě Prahy (Geoportal Praha).
Odhlédněme už od mapy a povězme si něco o Jüttnerově vojenské kariéře – v roce 1830 byl povýšen na majora, 1835 získal hodnost podplukovníka, 1840 plukovníka, 1842 se stal velitelem sboru bombardéřského a v roce 1848, nedlouho před svou smrtí, generálmajorem.
Jeho další kartografické dílo se věnovalo tvorbě glóbů znázorňujících jak zemský povrch, tak nebeskou klenbu.
Vrcholem jeho kartografického díla byl velký glóbus vypracovaný v letech 1832–38.
Za své vědecké dílo byl v roce 1829 přijat za člena Vlastivědné hospodářské společnosti, roku 1832 Královské české společnosti nauk a roku 1840 Národního muzea v Praze.
Generálmajor Josef Jüttner zesnul 27. dubna 1848 v Praze, pohřben byl na vojenském hřbitově na Hladkově, dodnes tu můžeme v hradební zdi spatřit jeho jméno na dochovaném náhrobníku.
Zdroje: Josef Hanuš, Národní museum a naše obrození, 1923; Český časopis historický, 1940; Město Javorník
