Od osudu do vínku dostala bezpochyby nesmírně podnikavou a odvážnou povahu. Vystudovala sice pouze Vyšší dívčí školu ve svém rodném Pforzheimu, ale když se seznámila se svým budoucím mužem, měla jasno. Ve svých jednadvaceti letech, dva roky před sňatkem, investovala do jeho neúspěšné firmy, čímž mu umožnila splatit dluhy, vyplatit problémového společníka a tím zachránit firmu před bankrotem. Musela to udělat ještě před svatbou, protože po svatbě by podle německého práva už investorkou být nemohla.
Benz tak její zásluhou nyní mohl samostatně rozhodovat o dalším vývoji svého, resp. nyní jejich, podniku. Dokončil práci na svém prvním „vozu bez koní“ a požádal o patent, což Bertha, nyní už jako vdaná žena, učinit nemohla. Bertha a Karl ale spolu nedělali jen auta, v manželství se jim narodilo pět dětí – Eugen (1873 – 1958), Richard (1874 – 1955), Clara (1877 – 1968), Thilde (1882 – 1974) a Ellen (1890 – 1973).
Benzův patentovaný vůz, známý pod číslem 1., se téměř pokaždé vracel z krátkých zkušebních jízd za pomoci mechaniků, neboť míval často poruchy. To případné zájemce o jeho koupi pochopitelně odrazovalo. Proto se Bertha rozhodla podpořit manžela odvážným a účinným způsobem. 5. srpna 1888 ráno odjela, aniž by o tom řekla svému muži, se syny Eugenem (15 let) a Richardem (13 let) v Benzově tříkolce nazvané Model 3 s motorem o síle 0,5 kW na asi 106 km dlouhou jízdu ze svého bydliště v Mannheimu na návštěvu k matce do svého rodného Pforzheimu. Především jí však šlo o veřejnou prezentaci vynálezu jejího muže. Plánovala tak napomoci tomu, aby se automobil, do jehož vývoje a výroby s manželem vložili celý svůj kapitál, měl i finanční úspěch. Zároveň chtěla přesvědčit i manžela, že jeho podnikání má budoucnost. Řidičský průkaz na tuto cestu nepotřebovala, protože žádné ještě neexistovaly.
Během cesty Bertha dokázala, že je nadaná jak organizačně, tak technicky. K dispozici měla pouze 4,5 litru benzínu a musela si tedy po cestě sehnat další pohonné hmoty. Tehdy to byl tzv. „ligroin“, benzinový čistič na skvrny, který se prodával v lékárnách. Když jí došlo palivo, zastavila se ve městě Wiesloch a v místní lékárně ligroin koupila. A tak se lékárna v tomto městě stala „první benzínkou“ na světě. Když se jí zanášel a ucpával karburátor, na jeho vyčištění použila dlouhou kloboukovou jehlici a jako izolační pásku vlastní podvazek. Kromě toho musela průběžně dolévat vodu do chladiče, který byl tehdy otevřený a voda se z něj proto odpařovala. Poškozený článek hnacího řetězu jí pomohl cestou opravit kovář a při této jízdě Bertha vynalezla ještě brzdové destičky. Během cesty totiž začaly selhávat jízdou opotřebované dřevěné brzdy její tříkolky, a tak Bertha navštívila místního ševce a doplnila jejich třecí plochy kůží. A když na jízdu do prudkého kopce byly dvě rychlosti málo, Eugen s Richardem vypomohli tlačením. Za soumraku tak nakonec šťastně všichni dojeli do Pforzheimu a Bertha telegramem informovala manžela o své úspěšné cestě. Za několik dní se pak vrátila do Mannheimu.
Po celou cestu vzbuzoval „vůz bez koní“ velkou pozornost místních novin, přihlížejících lidí i zvířat. Lidé se křižovali, zvony vyzváněly na poplach. Bertha však díky své odvaze vydat se na tuto cestu bezezbytku rozptýlila pochybnosti o bezpečnosti a spolehlivosti „automobilu“ a položila tak základ nejen k budoucímu úspěchu rodinné firmy, ale k dalšímu rozvoji automobilismu vůbec.
Již v pokročilém věku viděla Bertha Benzová, podobně jako mnoho Němců, v třicátých letech v Hitlerovi deroucímu se k moci zachránce Německa. Nacionálně-socialistická propaganda oslavovala jejího muže jako „technologického hrdinu“ a ji jako „statečnou německou matku“. Když vešly ve známost Hitlerovy válečné plány, Bertha se od národních socialistů distancovala. Zemřela 5. května 1944 ve věku 95 let v Ladenburgu, kde původně sídlila první dílna jejího muže a kde s rodinou od roku 1906 bydlela.
Jméno Benz ve světě automobilismu rezonuje dodnes. Na památku Berthy Benzové se od roku 1988 každé dva roky na trase její první cesty automobilem koná jízda historických vozidel Berthy Benzové a jméno Benz je součástí názvu automobily Mercedes-Benz, která vznikla v roce 1926 spojením firem Daimler Motoren Gesellschaft a Benz & Cie.
Karl Benz o své ženě ve svých memoárech napsal: „Pouze jedna osoba se mnou zůstala v malé lodi života, když se zdálo, že je předurčena k potopení. Byla to má žena. Statečně a rozhodně napnula nové plachty naděje.“ Dokážete si představit působivější vyznání?
