Jeden z nejhorších případů Jiřího Markoviče, legendárního šéfa pražské mordparty, se odehrál koncem října 1978 na Jižním Městě. Do té doby pětkrát soudně trestaného Jana Tvrdíka před pár dny vyhodili z práce topiče. Navíc se dozvěděl, že mu žena během posledního pobytu za mřížemi měla být nevěrná. Ta ho dva týdny po návratu z kriminálu vyhodila, protože jí slíbil, že nebude pít, ale přišel domů opilý. Proto měl „v palici takový tlaky“, jak řekl později policistům. Rozhodl se, že se manželce pomstí.
Když měla noční, dorazil k ní domů a odemkl si svým klíčem. V bytě spolu s jeho dětmi spala i tchyně. „Ta stará bába mi lezla na nervy už několik let,“ vzpomínal u výslechu Tvrdík. Aby si nezamazal kalhoty od krve, svlékl se do trenek a rozhodl se, že „bábě uřežu hlavu a dám ji na televizi, a že dětem taky uřežu hlavy a někam je položím, třeba na kuchyňskou linku, aby z toho byla manželka šokovaná“. Pak chtěl nožem probodnout i ji.
Masakr s paličkou
Paličkou na maso nejprve matku své ženy udeřil dvakrát do spánku. Když potom palička sklouzla z rukojeti, zarazil jí rukojeť do spánku. I to ale přežila, takže ji nakonec uškrtil. Svého syna bodnul devětkrát nožem a dceru jednou do břicha. Oběma nejspíš zachránilo život to, že chlapec své mladší sestřičce poradil, ať stejně jako on předstírá, že je mrtvá. Tvrdík je tedy nechal být. Od svého původního záměru uříznout všem třem hlavu upustil, protože mu podle jeho slov dala babička jeho dětí moc práce, a jak řekl kriminalistům: „Už jsem se nechtěl patlat od krve.“
Šel se tedy umýt a obléknout zpět do kalhot a čekal, až jeho manželka Blanka dorazí domů z práce. Když uviděla svou mrtvou matku i děti v tratolišti krve, zeptala se svého manžela: „Honzo, co jsi to udělal?“
Ten se na ni napřáhl paličkou na maso, ale ona naštěstí úder vykryla. Řekla mu, ať honem utíká pryč, že to na něj neřekne, a on ji poslechl. Od půl šesté ráno chodil po různých automatech a popíjel pivo, dokud ho ještě ten den nezadržela Veřejná bezpečnost.
Bál se i Markovič
Při výslechu Tvrdíka dostal nefalšovaný strach i zkušený kriminalista Jiří Markovič, který za svou kariéru dopadl na osmdesát vrahů. K jeho nejznámějším případům patřil například spartakiádní vrah Straka nebo kanibal Hojer.
Když během rozhovoru ve vyšetřovací místnosti začal Tvrdík mluvit o tom, že se mu před vraždou vždycky udělá před očima bílá mlha a že ji vidí i teď, Markovič pochopil, že proti fyzicky zdatnějšímu Tvrdíkovi nemá šanci. Ten by ho mohl napadnout třeba těžkým psacím strojem. Vyšetřovatel, který tam byl jinak úplně sám, ale duchapřítomně předstíral, že má v šuplíku střelnou zbraň. To záhadně a podle Markoviče jako sfinga mlčícího Tvrdíka zastavilo a do místnosti neočekávaně vstoupil bachař s otázkou, kdy budou končit.
Přál si provaz
„Už bych to chtěl mít za sebou. Už bych chtěl být pověšený,“ tvrdil Tvrdík policistům. „Jestli mi dají 25 let, tak tam někoho majznu a pak mi provaz dají. Je mi to všechno jedno,“ dodal.„Agrese a brutalita obžalovaného, kterou ze zjištěné pohnutky – pomsty – zaměřil k násilnému útoku na vlastní rodinu, je jednáním tak výjimečně závažným, že se vymyká obvyklým případům páchání těchto trestných činů,“ řekl o Tvrdíkovi soudce František Bouma. A tak se sadistický tvrah s IQ 70, povrchním myšlením, chudým vnitřním životem a krajně sníženou možností nápravy, jak jej charakterizovali znalci, své popravy opravdu dočkal.
Zdroj: iDNES, Blesk, CNN Prima News
