Minulý rok byl pro všechny kulturní instituce náročný, k vám do muzea v běžných časech proudí davy návštěvníků. Kolik jich každý rok přicházelo a kolik si jich sbírky mohlo prohlédnout loni?
Muzeum bylo otevřeno po kompletní revitaliazci na podzim 2017 Neotevíralo s novou stálou expozicí, ale s atraktivními výstavními projekty, které přilákaly mnoho návštěvníků a naučily je se do našeho muzea vracet. Určitě si pamatujete na výběr nejlepších exponátů Director’s Choice, výstavu domečků pro panenky z londýnského Victoria&Albert Museum, Bydliště – panelové sídliště, mimořádné úspěšnou výstavu o Haně Podolské, retrospektivu Josefa Koudelky, nebo objevného Šíleného hedvábníka o Zikovi a Lidě Ascher i expozicí Plejády skla, která nabízí to nejlepší z českého moderního a soudobého skla. Díky tomu jsme v letech 2018 a 2019 dosáhli kolem sto tisíc návštěvníků ročně.
V roce 2020 to však v hlavní budově dramaticky pokleslo na deset tisíc vstupů, v expozici Český kubismus v Domě U Černé Matky Boží kolem 5000. Využili jsme k povzbuzení návštěvnosti různých nástrojů včetně velmi výhodné společné vstupenky do všech objektů a díky tomu se zvedla návštěvnost v malé Galerie Josefa Sudka na Hradčanech. Víc návštěvníků přijelo také do naší pobočky v zámku v Kamenici nad Lipou, kde je expozice hraček a designového nábytku 20. století, neboť v letním uvolnění se vyjíždělo více na výlety.
Co se děje v zavřeném muzeu?
V zavřeném muzeu nejsou návštěvníci, nefunguje restaurace ani muzejní obchod, ale muzeum stále žije svým životem. V hlavní budově probíhá příprava sálů na stavbu nové stálé expozice, tým kurátorů spolu s architekty a grafiky pracuje na detailech prezentace, byť ve zpoždění způsobeném uzavřeními a omezením možností osobního styku, přípravou výběrových řízení na prováděcí firmy atd. Odborná a vědecká práce kurátorů nebyla nijak narušena, dál řeší všechny mnohaleté grantové projekty. Také všechna provozní oddělení normálně pracují, stejně jako další odborná činnost v novém centrálním depozitáři na Praze 13, kde je soustředěna veškerá péče o sbírky včetně jejich uložení i evidence, digitalizace či restaurování. Počty všech těchto výkonů se v době omezení výstavní činnosti a zápůjček až zdvojnásobily.
O co kvůli omezením návštěvníci přišli, plánujte nějaké výstavy přesunout na lepší dobu?
Nejvíce jsme litovali opravdu skvělé výstavy V lesku zlata, v záři barev. Umění podmalby na skle ze sbírek UPM, kterou zasáhly obě karantény. Tento mimořádný materiál byl v takové míře představen u nás poprvé, předcházel mu odborný průzkum několikaleté kurátorské i restaurátorské práce, těšil se mezinárodnímu zájmu, ale zahraniční odborníci a zájemci nemohli přijet. Alespoň zůstane katalog, který vyšel česky i anglicky. Na doufejme lepší dobu, snad již tento rok, jsme posunuli výstavní projekt Móda v modrém. Tradice a současnost indiga v českém a japonském textilu, neboť je propojen s japonskou sbírkou, o kterou nechceme výstavu ochudit. Také měl být jakýmsi doprovodem olympijským hrám v Kjótu, tak třeba se oboje znovu podaří.
A připravujete nějakou specialitu, kterou byste „oslavili“ znovuotevření nebo návrat do normálu, až tedy taková doba přijde?
Doufám, že nějakou specialitu bude moci připravit restaurace, pokud majitel současnou situaci vydrží… Naše specialitou je již od první karantény mimořádně výhodné vstupné do všech objektů, celoroční neomezené vstupné do muzea nebo možnost objednat si jen pro sebe a své přátele komentovanou prohlídku hlavní budovy či oblíbenou Procházku kubistickou Prahou. V době zavření muzea jsme pracovali na tom, aby bylo možné koupit vstupenky do muzea i na všechny programy přes internet. Právě doprovodné programy, ať už vzdělávací nebo výtvarné, pro dospělé, rodiny či školy jsou naší velkou specialitou a už se těšíme, až je zase budeme moci spustit.
Věříte tomu, že se lidé do Uměleckoprůmyslového muzea zase vrátí?
Ráda bych věřila, takových je nás však v Praze mnoho, bude otázka, zda čeští návštěvníci nepodlehnou návyku sledovat muzejně-galerijní dění z pohodlí domova. Bude trvat, než se opět osmělí, také hodně všichni postrádají živou kulturu, návštěvu kin, divadel a koncertů, kterým jistě dají přednost. I my jsme se po celou dobu otevření muzea po rekonstrukci snažili nabízet návštěvníkům nejen výstavy, ale udělat z muzea malé kulturní a společenské centrum. Navázali jsme spolupráci s Pražskou konzervatoří, takže tu byly koncerty, promítali jsme filmy, dokonce se v muzeu cvičila jóga. Moc bychom si přáli, abychom se právě k tomuto konceptu mohli vrátit co nejdřív.
Mnoho muzeí a galerií „najelo“ kvůli koronavirovým opatřením na on-line výstavy, připojili jste se také?
Osobně jsem přesvědčena, že on-line prohlídka výstavy není stejná jako bezprostřední zážitek, kdy si řeknete, na co a jak dlouho se třeba chcete dívat, co si přečíst, kdy si udělat svůj názor a podobně. Ale i my jsme část komunikace s veřejností přesunuli do virtuálního prostoru, nabízíme krátká videa i pohledy do zákulisí práce v muzeu a těší nás velký zájem na našich sociálních sítích.
Který exponát v muzeu máte nejraději?
Z půl milionu předmětů velké rozmanitosti, krásy a kvality, je těžko si vybírat, nenuťte mě k tomu.
A který je nejcennější?
To už vůbec ne… všechno má svou cenu!
Co vůbec obnáší pozice ředitelky muzea?
Je to stejné jako ve všech podobných pozicích tzv. managementu. Podstatné je dokázat si vybrat kvalitní spolupracovníky do všech profesí ─ jeden nespolupracující dokáže rozložit sto ostatních. Bonusem v této pozici je kontakt jak s domácími, tak zahraničními kolegyněmi a kolegy, kteří mají schopnost vás něčím obohatit, profesně i lidsky, být inspirací.
Muzeum sídlí v Praze 1, co tady máte ráda, co vás těší? Máte třeba oblíbenou cestu do práce?
Jsem sice náplava, pocházím z Plzně, ale už většinu svého života bydlím v Praze. Podařilo se mi „zabydlet se“ na Malé Straně, jsem historik umění, takže každá cesta nejen do práce je mi potěšením. Do muzea jdu ráno přes Karlův most, teď je to přece jenom jiná cesta než v dobách vypjatého turismu. Je mi líto prázdného města, ale už bych také nechtěla to přeplněné…
A co byste si přála na Jedničce změnit?
Myslím, že v posledním období se událo hodně pozitivního s ohledem na běžnou bezpečnost chodce a uživatele skvělé veřejné dopravy. Velmi vítám snahu o zklidnění automobilového provozu v centru. Přála bych Praze 1 víc stálých obyvatel, protože ti vytvářejí autenticitu města, nikoli návštěvníci nebo projíždějící v automobilech.
Exponáty, které muzeum vystavuje, mohou být velmi inspirativní. Promítají se třeba i do vašeho osobního života, respektive necháváte se občas inspirovat?
To máte pravdu, naše zaměření stále přináší spoustu inspirace jak z minulosti, tak současnosti, za inspirativní bych ráda považovala současný design, ale doma už mám “zabydleno”.
Nový rok právě začal, co byste popřála lidem a co muzeu?
Všem bych popřála, abychom byli schopni přijímat i podobné situace, jako je ta nynější, jako příležitost k poučení a hledat pozitivní možnosti ke změně, zejména k našemu životnímu, ale i kulturnímu prostředí.
