Alois Rašín byl dvakrát prvorepublikovým ministrem financí, ve funkci ale nikdy nevydržel ani celý rok. Poprvé v této funkci byl od listopadu 1918 do července 1919, podruhé od října 1922 do února 1923, od roku 1918 do své smrti v únoru 1923 byl poslanec Národního shromáždění ČSR. Nacionalisticky orientovaný Rašín byl zamlada radikálem a postupem času se stal konzervativcem.
Znelíbil se mladému anarchokomunistovi, který se až do smrti nevzdal svého přesvědčení
Alois Rašín byl před 95 lety, v pátek 5. ledna 1923, vážně postřelen anarchokomunistou Josefem Šoupalem. K atentátu došlo ráno u Rašínova bydliště v Žitné ulici. Jedna ze dvou kulek zasáhla jedenáctý obratel, roztříštila ho a uvízla v něm. Rašín se trápil ještě několik týdnů v bolestech. Kulka mu poranila míchu a ministr financí Rašín ochrnul na nohy, dále trpěl poruchou střev a močového měchýře.
Začátkem konce byla infekce mozkomíšního moku, bakteriální sněť a sepse. Alois Rašín zemřel v neděli 18. února 1923 v ranních hodinách a je pohřbený v Dejvicích na hřbitově Šárka u kostela sv. Matěje.
„Ono je to těžké. Kde hrozí bída, tam hrozí socialismus. A kde hrozí socialismus, tam hrozí bída.“
Kdo byl Rašínův vrah?
Rašínův devatenáctiletý vrah byl odsouzen na 18 let. Nízký trest dostal z toho důvodu, že byl v té době ještě nezletilý. Člověk se u nás tehdy stával plnoletým až v 21 letech. Pobyt ve vězení mu byl kvůli nedobrému chování prodloužen o dva roky. Josef Šoupal byl kritikem prvorepublikového kapitalismu a člen komunistické strany, ze které později vystoupil. Jeho nenávist vůči kapitalismu ho dohnala až k vraždě.
„Stal jsem se nástrojem osudu a nestydím se za to. Nechtěl jsem zabíti Rašína, chtěl jsem zabíti Živnostenskou banku. Mířil jsem na člověka, jenž šel tvrdě přes lidské hoře a slzy, ale chtěl jsem zasáhnout to, co reprezentovalo kapitalismus, rdousící tisíce mých bratří.“ Tato věta zazněla v prohlášení u soudu z úst Šoupalova právníka.
Po konci druhé světové války si Josef Šoupal změnil jméno. Stal se z něj Ilja Pravda, odstěhoval se do severních Čech a až do své smrti v roce 1959 byl přesvědčeným komunistou.
Aloisi Rašínovi kvůli aktivismu hrozil trest smrti a dvakrát přišel o titul
Alois Rašín byl absolventem Právnické fakulty UK. Během svých studií se politicky angažoval. Díky své angažovanosti ztratil akademický titul a byl odsouzen na dva roky ve vězení. Po roce a půl byl amnestován a získal zpět svůj titul doktora práv.
Během první světové války se stal členem hlavní organizace domácího odboje Maffie. V roce 1915 ho zatkli a spolu Karlem Kramářem a dalšími byl v červenci 1916 odsouzen k trestu smrti kvůli velezradě a vyzvědačství a znovu ztratil svůj titul JUDr. Nástup císaře Karla I. na rakousko-uherský trůn ho zachránil před popravou. Jeho trest mu byl zmírněn na deset let a v červenci 1917 byl spolu s ostatními odsouzenými amnestován. Poté se ihned zapojil do politického života a byl mu navrácen akademický titul.
Vyhlásil samostatné Československo a stvořil československou korunu
O rok později, 28. října 1918 vyhlásil společně s A. Švehlou, J. Stříbrným, F. Soukupem a V. Šrobárem samostatný stát. Antonín Rašín napsal text prvního zákona o zřízení samostatného státu. Rašín se měl stát ministrem vnitra, ale nakonec přijal funkci ministra financí. Vytvořil také československou měnovou reformu.
Jejím cílem byla odluka československého peněžního oběhu od ostatních částí bývalého Rakouska-Uherska. Výsledkem byla vlastní měna spojená se zlatem.
Jak to probíhalo? V noci z 25. na 26. února se uzavřely československé hranice. Veškerý pohyb osob a zboží přes hranice byl zastaven, včetně poštovního styku. Padesát procent rakousko-uherských bankovek bylo ve dnech 3. až 9. března 1919 okolkováno a zůstalo v oběhu a druhá polovina byla zadržena jakožto nucená státní půjčka. Poté byly vydány vládní dluhopisy, které se nedaly převádět a byly na konkrétní jméno.
Koruna československá vznikla v dubnu 1919 a stala se jednou z nejstabilnějších evropských měn.
Negativní dopady měnové reformy
Ale ani tento úspěch se neobešel bez negativních dopadů. Cenová hladina se v letech 1921 až 1923 snížila o 43 procent a export klesl o 53 procent. Také nezaměstnanost vzrostla ze 72 na 207 tisíc lidí.
„Při hájení silné československé koruny byl až asociální a do určité míry fanatický. Měnová politika pro něj byla priorita a sociální aspekty odsouval stranou s tím, že to lidé musí ještě chvíli vydržet,“ uvedla historička Jana Čechurová z Filozofické fakulty UK pro Českou televizi.
