Končící doba bronzová a následná doba železná, či chcete-li halštatská či laténská, je dobou hradišť. Po celé Evropě, naše území nevyjímajíc. Třísov, Hrazany Stradonice, Závist a desítky, desítky dalších. A nyní k té záhadě. Některá hradiště se vyznačují spečenými valy. Roztavené horniny se slily v pevnou, sklovitou krustu a fyzikům, či stavebním odborníkům, kteří se nespokojí s vysvětleními školních učebnic, působí problémy. Nejdříve tedy k těm hradištím. Tento článek jistě není bakalářskou prací, takže se vrátím k těm nejoblíbenějším obyvatelům této země, před tím, než se praotec Čech rozhodl vylézt na horu Říp. Těmi obyvateli byli Keltové. Máme jejich některé geny, což není přenesený význam, ale vědecky podložený fakt. Jejich hradiště se vyznačovala pevnými hradbami, které se stavěly osvědčeným způsobem.
Vytvořil se velký, dubový, či bukový rošt, který se vysypal kamením, pískem a hlínou. Kolmo a hladce lícovala pouze vnější zeď. Někdy třeba i zdobená, jako na hradišti Třísov. Spečené valy najdeme na Vladaři u Žlutic, Kněží hoře u Katovic, Úhošťi u Kadaně, Kozlu u Hostíma, a i na jiných místech. Nabízí se okamžitě vysvětlení. Působení ohně, třeba při dobývání nepřítelem, či jako zaniklá stavební technologie. Nezbývalo nic jiného, než si teorii ověřit praktickým experimentem. Byla vytvořena dokonalá kopie valu, obehnána dřívím a zapálena. Písek, který se používal a který je v naprosté většině tvořen oxidem křemičitým, potřebuje k roztavení značný žár. Zapálená dřevěná stěna dokázala pouze jediné, spekla se pouze tenká vrstvička písku, přiléhající ke dřevu a po několika centimetrech se jich nacházel sypký písek, který k žáru zůstal netečný. Na hradišti Kozel je val dlouhý 134 metrů, na hřebenu široký dva metry a u paty valu čtyři metry. Je prostoupen téměř v celém objemu spečenou, pórovitou hmotou, našedlé barvy, podobnou koksu.
Nyní udělám radost chemikům a možná mineralogům. Chemické složení spečené horniny. SiO2 – 70,32%, Fe2O3 +Al2O3 -21,50%, CaO-2,40%, MgO,3,33%. Pokus dokázal, že ke spečení bylo nutné vyvinout žár více než 1400°C . Vysvětlení se našlo. Písek s hlínou na stavbu valu byl promícháván s dřevěným uhlím a průduchy dřevěného roštu zajišťovaly dostatečný přísun kyslíku, takže se celý val vlastně změnil v jakýsi doutnající milíř a hornina se časem spekla do podoby, kterou známe. V tomto případě už byl žár dostatečný. Je to velmi pravděpodobné řešení dnešní záhady. I v odborných časopisech, starých téměř osmdesát let, lze najít zajímavé vysvětlení.
