Němcová se s ní sblížila díky vlasteneckému učiteli klavíru a později manželovi Světlé prof. Petru Mužákovi. Netušil, jak silně Němcová Světlou oslní a že se i jeho křehká choť vydá na náročnou dráhu české spisovatelky ve starém rakouském mocnářství. Když jí v roce 1858 vyšla prvotina Dvojí probuzení v Almanachu Máj, nemohlo být lepší šance k úspěchu. Stala se zakladatelkou vesnického románu (Vesnický román, Ještědské romány, Frantina, Zvonečková královna).
Upřímně přála slávu a pomáhala i jiným. Boženě Němcové, Janu Nerudovi, sestře Sofii Podlipské, Elišce Krásnohorské. Boženě Němcové, když požádala o pomoc naše literární i umělecké kruhy ve své brilantní oduševnělé korespondenci slovy: „Těžko povznésti ducha, když starost o chléb vezdejší jej tíží.“ V nesnázích byl i Neruda. Ač „básník hvězd“, z chudých poměrů, po vztahu s Annou Holinovou zjistil, že by ženu neuživil. Psal si klidně Písně kosmické v době, kdy společnost nevěděla co sama se sebou, natož vzlétnout do vesmíru, a tak básník musel žít ve stínu Hálka. Snadné to neměla ani Světlá. Nežila v takové nouzi o peníze, ale strádala velkou frustrací emocionální. Měla k tomu bezpočet důvodů.
Lék na životní strádání
Původně se jmenovala Johanna Nepomucena Rottová a patřila do známé pražské obchodnické rodiny J. V. Rott. Příjmení Světlá je umělecké. Obec Světlá pod Ještědem, rodiště manžela, jí byla druhým domovem. Jméno Karolina bylo po neteři narozené ve stejném roce jako její maličká dcerka Boženka. Ta se dětských střevíčků ani literární slávy své matky nedočkala. A že se jmenovala právě Boženka? Snadné uhodnout. Maličká Boženka, to byl i důvod nenaplněného manželství. A přibyla další strádání. Nenaplněný vztah k Nerudovi, „podivínovi“. Ke Karolině dlouhá léta vzhlížel sice jako ke své hvězdě, ale v příliš velkém vesmíru. Sestra Sofie Podlipská proto své navíc i zdravotně hendikepované sestře, která pro slabý zrak musela své romány diktovat, našla útočiště, zázračný lék, „románovou extázi“.
Sofie lék také ochutnala. To, když sama zkusila psát jako o závod. Úspěchu se však dočkala až když začala překládat francouzské romány. Vzbudila tak velký obdiv u Jaroslava Vrchlického, který k nám překládal francouzskou poezii, že když nemohl požádat o ruku ji samu, požádal aspoň o ruku dcery Ludmily. A tak se k nám mohli dostat nejmodernější francouzští básníci i romány Sandové, kterou Němcová i Světlá tolik společně obdivovaly. Baronka George Sand byla ovšem úkaz, psala jako dostihový kůň (70 románů, desítky divadelních her). Rozvedená, dvě děti, za partnery si volila výhradně geniální mistry (Franz Liszt, Frédéric Chopin, Honoré de Balzac, Alfred de Musset).
I malá obec může mít velkou ikonu
Božena Němcová či Karolina Světlá nežily na tak vysoké noze. Autorka Babičky i našich národních pohádek, čtyři děti v chudobě, často perzekuována, to už vůbec neměla pohádkové. O to víc si jí Karolina Světlá vážila. Svůj obdiv k Němcové předávala dál až k Elišce Krásnohorské, libretistce Hubičky, která jí pomohla založit první dívčí gymnázium v Praze, Minervu, první Ženské listy v roce 1870 i první spolky pro ženy.
Obec Světlá pod Ještědem proto na svoji Karolinu Světlou rozhodně nezapomíná. V roce 1931 odhalila Světlé sochu, kterou za války musela schovat na faru. K současným stálým akcím zde patří Festival Karoliny Světlé i naučná stezka Po stopách Karoliny Světlé, kterou autenticky v podještědské přírodě se sympatickým entuziazmem vytvořil spolek Stopy v krajině dle projektu Andrey Fischerové a Terezy Rafoth za gesce obce Světlá a v partnerství s dalšími subjekty, libereckým a podještědským muzeem, místními občany, Sdružením rodáků a přátel kraje Karoliny Světlé, skupinou Podještědí, studiem Lada, Miroslavem Chmelou a dalšími entuziasty, Jizersko-ještědským horským spolkem, souborem Horačky i Supraphonem.
