Jak ses dostal k malování a máte to, jak se říká, v genech v rodině, nebo jsi první ?
Malířství se už věnovala moje praprababička, Augusta Braunerová, i když jen amatérsky, protože zvolit si malbu jako povolání bylo v polovině 19. století pro ženu takřka nemožné, přestože byla dcerou profesora chemie a z matčiny strany pocházela ze starobylého šlechtického rodu. Její dcera, moje prateta Zdenka Braunerová se však už stala slavnou malířkou. Moje máma je akademická malířka, vždy jsem tedy měl k malbě blízko, navíc s výhodou, že jsem se nesetkával s nepochopením ze strany rodiny, jako tomu bývá u řady malířů. Po tátovi jsem zase zdědil vytrvalost a trpělivost, která je pro tuto práci nezbytná, plul 30 let po moři, což je nesnadná práce, kterou mnozí vzdali už po půlroční plavbě.
Nádherně jsi ilustroval knihu Jaroslava Mareše o kryptozoologii. Čtenáře by asi zajímalo, jak ses k nápadu malovat právě tato stvoření dostal. Zajímáš se o kryptozoologii i jinak?
Děkuji za tuto otázku, o kryptozoologii se zajímám už od nejútlejšího dětství, asi od čtyř let. Od dvou a půl roku mě zajímali dinosauři a ostatní pravěká zvířata. Knížky pana Mareše čtu přibližně od dvanácti let a skutečnost, že mě s ním seznámil můj kamarád Vojtěch Kačírek, mi tedy udělala velikou radost. Když pak došlo na otázky ohledně ilustrování knihy, samozřejmě jsem neváhal. Spolupráce byla bezproblémová, prakticky jsme ladili jenom detaily. Naprosto jsme se shodli na rekonstrukcích jednotlivých tajemných tvorů – tak, aby pokud možno co nejlépe kopírovaly údajná svědectví a nebyly deformovány novodobým folklorem, který se na ně nabaluje. Často můžeme vidět například obrázek yettiho s bílou srstí, velikými špičáky a nozdrami otevřenými jako u tropických lidoopů, což ovšem popisu tohoto tvora neodpovídá.
Chystáš do budoucna nějaké další knižní ilustrace?
Právě v těchto dnech vychází další kniha, kterou jsem ilustroval, Ewraker od Jana Podšery. Děj se odehrává začátkem 10. století, v hlavní roli Vikingové či spíše Varjagové. Jde tedy o zcela jinou tematiku. Aktuálně připravuji ilustrace už pro druhý díl.
Svoji poslední výstavu, na jejíž vernisáži jsem měl tu čest být, jsi nazval Dýchající obloha. Mohl bys čtenářům vysvětlit původ tohoto názvu?
Celý svět je v neustálé proměně, jenže některé jevy se odehrávají tak pomalu, že je běžně ani nevnímáme, jevy jako evoluce, růst a eroze celých pohoří, změna postavení hvězd vůči naší sluneční soustavě atd. Další děje probíhají takovým způsobem, že je vnímáme až s odstupem let, například zarůstání či vysychání různých míst. Prostorem, v němž však můžeme nejlépe vnímat dynamiku světa, je obloha. Zajímají mě takové meteorologické jevy, jakými jsou mlhy a prudká proměnlivost bouřkových mraků. To jsou ústřední témata, kolem nichž se točí značná část výstavy.
Na co při malování myslíš? Necháš se unášet inspirací a fantazií, nebo máš představu, co chceš namalovat ?
Každý obraz si předem poměrně podrobně připravuji, v realistické malbě je problematické provádět úpravy a změny. Volnější pojetí někdy volím u expresivních maleb skřítků nebo trpasličích humanoidů, ale i zde dominuje ucelená představa. Při malování samozřejmě může jedna část mozku myslet na něco zcela jiného než na děj na obraze, rád při práci poslouchám různé přednášky či rozhovory s odborníky, ideálně k tématu, které zrovna maluji. Například když jsem maloval lemury, pouštěl jsem si texty o lemurech.
Jaké máš jako umělec nejbližší plány do budoucna?
Aktuálně připravuji figurální malby, především akty, často navazující na nejrůznější mytologie z celého světa, zejména však na mýty středoevropské a slovanské. Dokončeny ovšem budou nejdříve na podzim roku 2020, zřejmě ale až v roce 2021, neboť tento soubor maleb je poměrně pracný a tudíž i časově náročný.
