Jeden ze čtyř 40metrových průduchů je u zemědělského muzea v letenském parku, další v Čechově ulici u domu číslo 16. Ten vypadá jako „betonová telefonní budka“. Tajemná Rudolfova štola byla postavena v letech 1584-1593, aby napájela velký Rudolfův rybník. Už předtím tu byl letohrádek a královská obora, kde se procházel už král Vladislav Jagellonský a lovil zvěř. A potom i císař Rudolf II. Ten tu chtěl mít kapry i tajemný vodní labyrint. Vodu sem měla štola přivádět z Vltavy skrz Letenskou, tehdy řečenou Belvederskou, skálu.
Štola tajemná jako sám císař
Rudolfova štola se jmenuje jako císař, který ji nechal na Letné vybudovat. Za svého panování přiváděl na královský dvůr alchymisty a mágy a chtěl v Praze magické mít i zvláštní stavby, včetně královské obory, letohrádku, rybníka a vodního labyrintu. Stavbou štoly byl pověřen vrchní hormistr Lazar Ercker ze Šrekenfelzu a nápomocen mu byl vrchní důlní měřič Jiří Oeder z Ústí. Na projektu se pravděpodobně podílel i dánský astronom a fyzik Tycho Brahe.
Štola je dlouhá 1098 metrů a stavěli ji plných 10 roků havíři vesměs z Kutné Hory, vkleče a ve tmě. Císař do ní investoval při přepočtu na dnešní měnu 1 miliardu korun. Vodu z Vltavy do štoly vháněl tlakostroj, od roku 1859 čerpadlo a od roku 1923 turbína. Vzhledem k tomu, že se nadmořská výška Vltavy v oblouku kolem Buben a Holešovic snižuje o několik metrů, mohla téct voda samospádem.
Stavěla se alchymií vody a ohně
Štola byla ražena jako systém pěti šachtic tehdejší dávnou želízkovou metodou a tam, kde narazili na extra tvrdou Letenskou (Belvederskou) skálu, použili vskutku alchymistickou ražbu pomocí vody a ohně, tzv. metodou kladením ohně, zpomaleným hořením a poléváním vodou. Vzniklá pára postupně tvrdou skálu rozžhavila a rozpraskala tam, kde důlníci potřebovali. Na nábřeží na začátku postavili systém stavidel a v oboře chodbu vyústili kamenným portálem s císařovým monogramem. Šachtice jsou to úzké 0,9-1,5 a vysoké 2- 4 metry a profil chodby oválný, eliptický, v různých místech zakřivený. V 16. století byl nejužívanějším stavebním materiálem kámen a dřevo, tak tomu bylo i u Rudolfovy štoly.
Kvůli spodní vodě však museli havíři jednu ze štol zasypat a kvůli namáčeným dřevům v konstrukci štoly už roku 1629 museli dřeva opravovat. Přesto se šachty dostaly do havarijního stavu znovu, takže se v roce 1778 musely štoly nově vyzdít. V roce 1741 při dobývání Prahy za prusko-rakouské války o rakouské dědictví saská, francouzská a bavorská vojska chtěla původně překonat pražské hradby, pak ale plánovala proniknout do Prahy právě Rudolfovou štolou, což ale nebylo nutné.
Hrabě Chotek štolu obnovil
Po roce 1750 byl velký rybník vypuštěn a štola bez užitku, ale hrabě Chotek Královskou oboru znovu zvelebil, potřeboval pro sady hodně vláhy, proto Rudolfovu štolu znovu obnovil a vyčistil od nánosů sedimentů. Štolu nechal vyspravit cihlami. V roce 1950 byla štola vydlážděna. Rekonstruována byla i v 80. letech minulého století. Zpřístupněna částečně a krátkodobě veřejnosti byla v roce 1991 ke 100. výročí zemské výstavy v Praze, potom v roce 1995 a dlouhodobě zprovozněna byla v délce 350 metrů po rekonstrukci v roce 1997 od května do září u příležitosti výstavy Rudolf II. a Praha. Dále pak byla přístupná v roce 2000 od května do října v rámci projektu Praha – Evropské město kultury 2000, ale od povodní v roce 2002 je štola stále mimo provoz. Velké záplavy ve Stromovce parkové plochy poničily a spolu s nimi také voda zaplavila Rudolfovu štolu „v plném profilu“.
Phenderův plán unikátní Rudolfovy štoly, která stála císaře „velký majlant“, je dnes umístěný v bezpečí Národně technického muzea, protože je to národní technická památka a světová rarita. „Rudolfovu štolu nelze otevřít veřejnosti z důvodů bezpečnostních a provozních. Při provozu je štola částečně zatopena vodou a pro jakoukoli návštěvu je potřeba uzavřít přívod vody, a tedy i dotaci vody do stávajících i nových rybníků, „ doplnila informace o Rudolfově štole pro veřejnost před časem na stránkách Hobuletu Prahy 7 Alice Dědečková z Odboru ochrany prostředí Magistrátu hl. m. Prahy.
