Budoucí odvážný cestovatel se narodil 11. dubna 1902 a po skončení obecné školy studoval reálné gymnázium, z něhož byl posléze vyloučen pro svou touhu po dobrodružství. V sedmnácti letech odcestoval jako člen protityfové brigády Mezinárodního červeného kříže na Zakarpatskou Ukrajinu. Po návratu byl přijat zpět na školu jako vzorný žák. Školu dokončil a studoval práva. Pak si udělal nástavbu pro učitele, aby měl o prázdninách volno a mohl se věnovat cestování skautským táborům a dalším aktivitám. Advokátem nikdy být nechtěl, bylo to jen přání jeho otce. A prožil toho opravdu hodně:
- Byl velmi aktivní ve skautském hnutí, v roce 1922 sbíral podněty pro československý skauting v Anglii a zorganizoval doma tzv. „Lesní školu“. Kamarádi mu říkali „Frank“. Napsal několik knih o uzlování, lasování a práci s bičem.
- Věnoval se dvěma dalším vášním – motorismu a psaní. Přispíval do časopisu „Motor Revue“ a založil několik motoristických klubů. V roce 1926 mu redakce časopisu poskytla půjčku a splnil si tak jeden ze svých snů – koupi motocyklu AJS s přívěsným vozíkem, na který by se z učitelského platu nezmohl. S tímto strojem a se svou ženou procestoval velkou část Evropy.
- V roce 1932 se vedení firmy Aero rozhodlo prověřit dálkovou jízdou kvality svého nového vozu „Aero 500“ (jednoválec, objem motoru 499 cm3, 7,4 kW = 10 k). Jako testovací jezdec byl vybrán Elstner a spolujezdci byli jeho manželka a budoucí ing. Vratislav Židlický. V červencových vedrech úspěšně projeli prudká stoupání v Alpách, tehdy ještě bez tunelů, potom si užili bídné silnice Balkánu, přes Jugoslávii dojeli až na hranice s Albánií ke Skadarskému jezeru a hornatou Bosnou a Hercegovinou se bez problémů vrátili zpět.
- Následujícího roku na dálkovou cestu vyjela již tři auta typu „Aero 662“ (2 válce, objem motoru 750 cm3, 18 k) po trase Itálie, Sicílie, Libye, Tunis, Alžírsko, Maroko a Španělsko zpět do Prahy. Pět mužů a jedna žena přitom zdolali cestu dlouhou přibližně 14 000 km.
- V roce 1934 se uskutečnila s malými obměnami jízda stejnou trasou, ovšem se čtyřmi auty typu „Aero 1000“ (2 válce, obsah válců 999 cm3, 26 k). Posádky tvořilo šest žen a jen dva muži. Trasa měřila 17 600 km a propagačně byl poté využit i ten fakt, že tuto dlouhou a náročnou cestu zvládly ženy (téměř) bez mužské pomoci.
- Následovala cesta dalším novým autem „Aero 30“ (2 válce, obsah 1 l, výkon 22 kW). S pěti pasažéry uskutečnil cestu do Anglie a Skotska k jezeru Loch Ness.
- Rok 1935 přinesl tříměsíční expedici do USA a Mexika, nazvanou „100 dní v malém voze“ se „Škodou Popular“ (čtyřválec, 995 cm3, 20 k). V dalším roce pro změnu opět cesta na Balkán autem „Škoda Rapid“ (1195 cm3, 19,1 kW) v délce 10 000 km.
- Poslední expedice před vypuknutím druhé světové války, v roce 1938, nesla název „Napříč Argentinou“. Manželé Elstnerovi si nechali svou „Škodu Popular“ dopravit lodí do Buenos Aires. Dojeli až k hranicím Bolívie a pak zpět přes Uruguay do Montevidea.
- Na podzim roku 1947 se vydali Elstnerovi do Afriky s plánem dojet z Alžíru až ke Guinejskému zálivu a zpět. Plánovali tedy dvakrát přejet Saharu, a to ještě co možná nejrychleji. Vše vyšlo podle plánu – 13 110 km Saharou zvládlo auto Aero Minor (dvouválec, 615 cm3, 15 kW) za rekordních 22 dní.
- Po komunistickém převratu v roce 1948 už Elstner dál cestovat nesměl, i když měl připravené plány a podklady na cestu Praha – Peking, na kterých dlouho pracoval. V roce 1959 dostal konečně povolení vyjet na další větší cestu. Bohužel to byla jeho poslední výprava, a to ještě propagační jízda Sovětským svazem ve Škodě Octavia (čtyřválec, 1.089 cm3, 40 k), s níž ujel 14 000 km.
- Pak už Elstner cestoval jen po republice, pořádal přednášky, propagoval skauting a psal pro děti a mládež. V 70. normalizačních letech dostal „přilepšení“ – zákaz publikování.
- Přesto se F. A. Elstner nevzdával, pokud to bylo jen trochu možné, pracoval s mládeží, a rád vyprávěl, jak to „chodí jinde“, z čeho si vzít příklad a poučení. Zemřel 8. září 1974 v Praze, avšak teprve v roce 2005 zakoupilo Národní technické muzeum torzo jeho pozůstalosti. Povětšinou se jednalo archiválie z domácnosti Františka Elstnera, tatínka F. A. Elstnera, který se synovi staral o domácnost a korespondenci během jeho cest
Elstner je ale jen jedním z cestovatelů, kterým komunistický režim nepřál a jejich činnost všemožně potlačoval s nadějí, že vymizí z povědomí národa. Nebyl sám. Kdo si dnes třeba vzpomene na spolumajitele smíchovských garáží Bohuslava Jana Procházku a jeho spolujezdce Jindřicha Kubiase, kteří v roce 1936 doslova objeli celý svět? V sériovém voze Škoda Rapid, který již měl najeto 60 000 km, za 98 dní ujeli 27 600 kilometrů a 1. srpna 1936 se triumfálně vrátili do Prahy.
Z poválečných polozapomenutých počinů tohoto druhu můžeme připomenout Expedici Lambaréné. Jelo v ní jen jedno vozidlo, expediční Tatra 138 6×6 VN, která do nemocnice Alberta Schweitzera v gabunském Lambaréné v roce 1968 dovezla zásilku léků. Jeho osmičlenná, čistě mužská posádka, tehdy za 257 dní najela více než 35 000 km.
