I území, které dnes známe pod jménem Sahara, je úplně jiné. Kypí životem. Obrovská stáda zvěře, pláně porostlé svěží zelení, potoky i řeky, plné průzračné vody. Deset tisíc let nazpět. Mžiknutí oka v historii této planety. Dnes je ten pohled úplně jiný. Pustý, kamenitý povrch, písečné duny, rozeklaná, divoká horstva. Kapička vody je vzácností a zelená oáza je zjevením. Více jak devět milionů kilometrů čtverečních. Jako kdyby někdo přenesl Evropu na mapu Afriky a vytvořil z ní pustinu se jménem, které děsí. Co se vlastně stalo, kde je příčina této tragické změny?
Nesmíme míchat lidské emoce do přírodních jevů. Stalo se, co se zkrátka stát muselo a na čem nikdo z lidí nemá žádný podíl viny. Projevily se zde vesmírné síly, vymykající se lidským možnostem a představám. Stačí se podívat na školní globus. Tehdy jsme se ve škole dozvěděli, že zemská osa je skloněná vůči oběžné dráze o dvacet tři a půl stupně. Brali jsme to jako axiom, malou násobilku, o které se nepochybuje. Třeba nám tehdy paní učitelka řekla i něco o precesi, ale spíš ne. Co to vlastně je ta precese? Nabízí se vzpomínka do dětských let a rozmontovaný starý budík, který se už dědečkovi nepovedlo složit zpátky. Babička hubuje, dědeček odchází koupit nový a vy si hrajete s ozubenými kolečky. Roztočíme a káča frčí po desce stolu. Krásně kolmo. Po chvíli však zpomalí a nakonec se nakloní a začne opisovat zvláštní pohyb a nakonec se zastaví.
Něco podobného se děje i se Zemí. Není ve vesmíru sama a má starosti se Sluncem i Měsícem. Obě tato tělesa se snaží napřímit zemskou osu tak, aby byla kolmá k rovině oběžné dráhy. Důsledkem této přetahované je pohyb, který jsem již popsal. Osa Země opisuje křivku, s intervalem 25 800 let. Tomuto intervalu se říká platonský rok. I Polárka, která nám ukazuje sever, o svoji funkci za pár tisíc let přijde. A jak to souvisí se Saharou? Tehdy, před platónským půlrokem se následkem precese změnil směr vlhkých monzunových pásů a voda se zkrátka odstěhovala. S ní odešli i lidé, kteří našli úrodné místo na březích řeky, která se bude později jmenovat Nil. Vzpomínky na doby hojnosti zanechají na stěnách jeskyní, a my se jim dnes můžeme obdivovat. Ale ani Sahara nebude navždy. Monzunové pásy se vrátí, klima se změní a pláně velikosti Evropy se znovu zazelenají. Musíme jen počkat půl roku. Toho platónského.
