Slunečný víkend, zahradní hadice, kbelík s teplou vodou a voňavý autošampon. Pro stovky tisíc českých motoristů představuje ruční mytí auta na vlastním dvorku, trávníku nebo na ulici před domem zažitou tradici a způsob, jak ušetřit za návštěvu komerční myčky. Jenže to, co většina lidí považuje za běžnou údržbu soukromého majetku, se může v mžiku změnit v závažný ekologický přestupek. Stačí stékající saponát do dešťové kanalizace nebo sousedské udání a majiteli vozu hrozí sankce v řádu desítek tisíc korun.
Základní problém nespočívá v samotném opláchnutí karoserie čistou vodou, ale v tom, co z vozidla při mytí stéká. Automobil během provozu nachytá na silnicích nejen prach a bláto, ale také mikroskopické zbytky motorových olejů, brzdové kapaliny, paliva, těžkých kovů z brzdových destiček a mikroplasty z pneumatik. Jakmile tyto nečistoty zkombinujete s chemickými čisticími prostředky a spláchnete je do půdy nebo do běžné uliční vpusti, dochází k přímému ohrožení podzemních i povrchových vod.
Z pohledu vodního zákona je dešťová kanalizace na ulici určena výhradně pro odvod srážkové vody, nikoliv pro chemicky znečištěné splašky. Uliční kanály většinou nevedou do centrální čistírny odpadních vod, ale ústí přímo do nejbližšího potoka či řeky. Pokud řidič myje auto na ulici před garáží a pěna se zbytky mastnoty mizí v kanálu, dopouští se neoprávněného vypouštění odpadních vod. Za takové jednání může vodoprávní úřad nebo Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) uložit fyzické osobě pokutu až do výše 50 000 Kč.
Velmi podobná situace nastává i na vlastním oploceném pozemku. Mnoho lidí žije v mylném domnění, že na vlastní zahradě si mohou dělat cokoliv. Pokud však auto myjete na nezpevněném povrchu – typicky přímo na trávníku –, veškeré ropné látky a tenzidy ze šamponu vsakují přímo do půdy. To představuje obrovské riziko zejména v oblastech, kde lidé využívají vlastní kopané či vrtané studny na pitnou vodu. Pokud by došlo ke kontaminaci spodní vody v sousedství, náklady na sanaci a náhradu škody se mohou vyšplhat do stovek tisíc korun.
Zákaz mytí vozidel na veřejných prostranstvích navíc velmi často upravují samotná města a obce prostřednictvím obecně závazných vyhlášek o čistotě a veřejném pořádku. V těchto vyhláškách bývá výslovně zakázáno jakékoli mytí motorových vozidel na chodnících, silnicích a veřejných parkovištích pod hrozbou okamžité pokuty od městské policie.
Pokud chcete mít jistotu, že zákon neporušujete, platí několik jednoduchých zásad:
• Mytí čistou vodou bez chemie: Na vlastním pozemku se zpevněnou plochou (např. zámková dlažba) je přípustné pouze rychlé spláchnutí čistou vodou od prachu a pylu bez použití jakýchkoli chemických přípravků, šamponů či odmašťovačů.
• Zákaz mytí motoru a podvozku: Tyto části obsahují největší koncentraci ropných látek a jejich mytí mimo specializované provozy s odlučovači je přísně zakázáno.
• Využití bezkontaktních samoobslužných boxů: Nejbezpečnější, nejrychlejší a nejlevnější variantou zůstávají veřejné samoobslužné myčky. Tyto provozovny jsou ze zákona vybaveny speciálními lapoly (odlučovači lehkých kapalin a písku) a veškerou odpadní vodu před vypuštěním důkladně čistí.
Věnovat pár desítek korun v samoobslužném mycím boxu tak představuje nejjednodušší způsob, jak udržet auto v čistotě a vyhnout se sousedským sporům i vysokým pokutám od úřadů.
Zdroj: MŽP/ redakční text
