Jsou roky, a vlastně se tak děje stále častěji, kdy léto není slunné a teplé, zima není mrazivá a bílá, místo vlahého jara nastoupí ihned tropická vedra a na podzim znovu rozkvetou stromy. K tomu musíme navíc připočíst ještě květnové a někdy i červnové mrazy a letní záplavy a vichřice. Spolehnout se nedá ani na pranostiky ani na meteorologické předpovědi. Počasí prostě přestalo fungovat. Anebo se nám to jenom zdá?
Ono však nikde není psáno, jak by takové ideální počasí ve střední Evropě nebo, řekněme, Čechách, vlastně mělo vypadat. Ty naše tradiční představy, to jsou jen naše zbožná přání, aby Vánoce byly romanticky bílé a aby nám nepropršela dovolená nebo rovnou celé prázdniny. Ve skutečnosti je v létě ideální letní počasí jen málokdy, a totéž platí o všech ročních obdobích. Nezvratně to dokazují dlouhodobá meteorologická pozorování.
Mohli bychom však právem očekávat, že v dlouhodobém průměru se naměřené hodnoty přiblíží nějaké ideální křivce „normálního“ průběhu teplot. Jenže nefunguje ani tohle. Během roku se prostě objevují jisté pravidelné abnormality, tzv. singularity, které v danou dobu určují ráz našeho počasí bez ohledu na to, jak by mělo „ideálně“ vypadat. Nejznámějšími z těchto singularit jsou třeba ledoví muži, Medardova kápě nebo tradiční vánoční obleva, jiné singularity jsou nápadné méně. Když se však nemůžeme spolehnout ani na tyto singularity, právem se cítíme se svými představami o počasí otřesení v základech.
Tak třeba – poctivě vyčkáme s vysazením salátů až po Ledových mužích (12. – 14. května), takže nám jarní zdroj vitamínu umrzne o týden později. Na Medarda ani nekápne, ale za to hned od příštího dne prší souvisle až do půlky srpna. Jak je to možné? Inu ani pranostiky, čili moudrost našich předků, neplatí věčně. Německý meteorolog G. Hellmann prokázal, že „Ledoví muži“ skutečně přicházeli pravidelně více jak každý druhý rok, ale pouze před rokem 1840. Potom se rozpadli na dvě chladná období, z nichž první nastává kolem 8. – 9. května a druhé kolem 20. – 21. května. Pravděpodobnost, že k těmto ochlazením skutečně v daném roce dojde, je však už jen 40%. Existence ledových mužů je přitom dána jarním oteplením, po němž zákonitě následuje vpád severního velmi čistého oceánského vzduchu. Po studeném, ale jasném dni následuje jasná mrazivá noc a neštěstí v zahradách a sadech je hotovo.
Dochvilnost nemůžeme čekat ani od Medarda (8. 6.). S nástupem tzv. evropského monzunu je správné počítat v rozmezí pět dnů před a po Medardovi, kdy je chladné a deštivé počasí v červnu spíše pravidlem než výjimkou. Totéž platí i pro „Vánoce na blátě“. Vánoční obleva se např. v letech 1881 – 1947 dostavila v 72 % sledovaných roků, takže typické české ladovsky zasněžené Vánoce jsou skutečně jen vzpomínkovým optimismem a s realitou mají sotva co dělat. I když potom lze Vánoce minulých řekněme třiceti let považovat z hlediska dlouhodobého průměru za mimořádné teplé, v časovém horizontu staletí a tisíciletí je to jen zanedbatelná epizoda.
Klima totiž není vůbec stálé a v Evropě se kdysi děly pěkné věci! Bílé Vánoce jsme určitě měli zcela pravidelně třeba v letech 1350 – 1850. Této době se plným právem říká malá doba ledová. Zvláště její nástup byl tak katastrofický, že rozsáhlé neúrody a hladomory s největší pravděpodobností vyprovokovaly i hony na čarodějnice. Tehdy zamrzalo nejen baltské moře, ale třeba i holandské kanály, které v zimě sloužívaly jako silnice.
Naopak mezi roky 900 – 1350 bylo v Evropě tak teplo, že Grónsko bylo právem nazýváno „zelenou zemí“ a regulérně obýváno. Před tím zase bylo chladno a před tím teplo a tak se to v Evropě střídá pořád. Poslední doba ledová tak vrcholila kolem roku 16 000 př. n. l. Suchý vzduch byl plný prachu, čímž došlo ke skleníkovému efektu. Před 11 tisíci lety tak nakonec nastalo nejteplejší „poledové“ období v dějinách Evropy vůbec. Toto klimatické optimum bylo patrně zároveň i podmínkou vzniku zemědělství – a nejspíše i prvních systematických pozorování počasí a pokusů o jeho předpovědi.
Ve srovnání s těmito výkyvy jsou naše starosti se studeným létem a teplou zimou zanedbatelné. Usuzovat proto z několika teplých roků na působení globálního oteplení a podle několika třeskutých zim na nástup doby ledové je, mírně řečeno, přehnaná. Ale když nám příliš nesedí meteorologické předpovědi a nevychází pranostiky, je jisté, že začneme hledat nějaké skryté příčiny současného „divného“ počasí. Ve středověku za to mohly čarodějnice, nyní se v záhadologicko-mystických kruzích uvažuje o nějakém celosvětovém vládním spiknutí, které řídí počasí z tajných základen na Aljašce pomocí vysoko letících letadel (i dopravních) a jimi rozprašovaných aerosolů.
Jednu výhodu takové vysvětlení má – aspoň máme na koho za to bídné počasí nadávat. A že se letošní léto moc nevyvede, je jisté už teď. 17. července sice končí oněch 40 medardovských dní, ale meteorologové již kolem 10. července ohlásili, že následující čtyři týdny budou teplotně podprůměrné. A mají pravdu. Svatá Anna má být sice chladna zrána až 26. července, ale pořádná zima je po ránu už teď a na Šumavě místy dokonce i mrzne. Nemůže za to všechno nakonec třeba ta kometa?
