Dobrovolné utrpení – řezání až do masa
Tetování je prý cítit jako jehlička, která se neustále znova zarývá do kůže. Při obtahování tetování to může být velmi nepříjemné, kdy se jehlička vpichuje do stále stejných míst. U piercingu se kůže zkrátka propíchne, což je nepříjemné jak kde – propíchnutí se ale provede jednou a pak už se do vzniklé díry v těle vloží piercing.
Skarifikace (jizvení) je ale trochu jiný kalibr. Znamená to, že se do těla ornamenty vyřezávají, případně se mohou také vypalovat. Zatímco piercing se dá vždycky vyndat a tetování odstranit laserem, karifikace je trvalá nevratná modifikace. „Umělec“ však musí znát přesně anatomii lidského těla, aby neprovedl příliš hluboký řez.
Branding nebo cutting
Mezi nejběžnější způsoby jizvení kůže patří branding (vypalování) a cutting (řezání). Při klasickém vypalování vznikne jizva po přiložení žhavého kovu, ideální je slabý ocelový plech, který je vytvarován podle tvaru jizvy. U složitějších motivů je nutné složit více částí a vypalovat je postupně. Jizvy po brandingu jsou silnější než jizvy řezané, což je tím, že žhavý kov nepoškodí jen místo, kde je přiložen, ale i okolí, kam sálá žár.
Řezáním se dělají buď čáry, nebo plochy. Při řezání se kůže rozřízne do hloubky 0,5 mm až 2mm a při hojení je udržována od sebe, aby nestrostla. U jizvení je totiž nutné, aby tělo vytvořilo jizvu výraznější než kdyby se kůže zhojila co nejdříve k sobě. Když se vyřezávají plochy, napřed se obříznou obrysy do požadovaného tvaru a poté se kůže v tenké vrstvě podřízne a odebere. Tělu pak nezbývá nic jiného než v tom místě vytvořit novou, jizvovitou tkáň.
Proč tu bolest podstupovat?
To je snad otázka, která napadne každého, kdo se s tímto setkal poprvé. Podobně jako u tetování je účelem hlavně zdobení těla. Možná, že právě piercing a tetování už má dnes každý druhý, takže lidé hledají něco, co ještě jen tak někdo nemá. A tak podstupují právě řezání ornamentů do kůže anebo třeba nějaké tělesné modifikace. Pro některé může být důvodem to, že je na tmavší kůže lépe vidět jizva než-li tetování (i tady je však možné použít tetovací inkoust bílý).
Endorfiny
Dalším důvodem, proč se někteří mohou nechávat rádi řezat – přesněji řečeno chtějí mít obrázky vyřezané do kůže – je to, že jsou během samotného procesu řezání do těla uvolňovány endorfiny. To může způsobovat euforii, dobrou náladu a pocity štěstí. To dává smysl, je však třeba mít na paměti, že aby něco takového člověk podstoupil, musí mít k bolesti alespoň trochu kladný vztah. A zejména u řezání opravdu rozsáhlých ornamentů musí být člověk opravdu masochista a mít práh bolesti posunutý… Hodně posunutý.
Někteří domorodci v Africe si také vyřezávají ornamenty do kůže. Věří, že jizvy je ochrání před nemocemi. Oblíbený je tento způsob také možná proto, že jizvy jsou vlastním produktem těla, zatímco tetování už je přidaný inkoust do těla. Význam může mít jizvení kůže také náboženský.
