Hana Benešová byla manželkou Edvarda Beneše 39 let. S oblibou ho nazývala „Eduškou“ a nemohla bez něj žít. Historie jejich vztahu je romantickým příběhem, který chtěla v tu dobu prožívat každá dívka. Hana, tehdy ještě Anna Vlčková, sice pocházela z chudých poměrů, ale štěstí se na ní usmálo už v jejich čtrnácti letech, kdy si ji vzala do péče značně zaopatřená teta. Většinu peněz se rozhodla vložit do dívčina vzdělání a byla to investice k nezaplacení!
Se svým budoucím manželem se poprvé setkala v Paříži, kam se vydala v roce 1905 s kamarádkou na výlet. Edvard tehdy studoval na Sorboně a pletky se ženami se mu v tu chvíli vůbec nehodily do jeho životního plánu. Když tedy zjistil, že je do Anny zamilovaný, chtěl se pocitům bránit a byl z nich značně rozpačitý. Proto se rozhodl, že vztah raději ukončí. Nakonec však nenašel odvahu, ale Anně zdůrazňoval, že si má vztah rozmyslet. Edvard byl chudý a lačný po vzdělání, ale i přes to se v roce 1906 zasnoubili.
A proč se z Anny najednou stala Hana? Edvard svou nastávající poprosil, zdali by jméno nemohla změnit, protože měl s dívkou jménem Anna nepěkné vzpomínky z minulosti. Spokojeně žili až do doby před druhou světovou válkou, kdy se Edvard stal členem odboje a v roce 1915 emigroval do ciziny. Pro Hanu nastalo kruté období plné výslechů a dokonce i zatčení. Z vězení ji však brzy propustili kvůli špatnému zdravotnímu stavu.
Po třech letech se Beneš vrátil jako uznávaný diplomat a usedl do křesla jako ministr zahraničí. Hana změnu nesla těžce. Pozornost novinářů jí nedělala dobře a tak se s ní snažila postupně vyrovnávat. Nikdy se jí to však nepovedlo úplně. V roce 1935 se Edvard Beneš stal prezidentem, ale záhy musel opět emigrovat do USA a posléze do Anglie a to kvůli mnichovskému diktátu. Hana Benešová se stala předsedkyní Čs. červeného kříže a patronkou československé exulantské obce. Do Čech se vrátili v roce 1945 a o tři roky později Edvard umírá své manželce v náručí. Své spolužačce o Vánocích téhož roku napsala: „Schází mi zoufale. Neumím mít vlastní život.“
