V létě 1997 se Praha děsila hrůzných nálezů na pražském Smíchově. V tamějších popelnicích se nacházely části těla mladé ženy. S identifikací mrtvé ochotně pomohl její podnájemník a přidal kontakty na její známé i možné podezřelé. Policisté se ale zaměřili i na něj a on se jim poměrně brzy přiznal k vraždě.
První nález objevil starší muž, který na rohu Holečkovy ulice prohledával popelnice. V takřka nové sportovní tašce v ní ležela hlava ženy, další kus těla se našel o den později v Práchnerově ulici v krabici od bot.
Antonín Mokrý pozoroval šokovaného nálezce hlavy přímo ze svého okna a když se po třech dnech obrátili policisté prostřednictvím médií na veřejnost, aby jim pomohla určit totožnost mrtvé, Mokrý se jim jako vzorný občan přihlásil sám. Sdělil jim, že jde o jeho bytnou Markétu, která před časem odešla neznámo kam a už se nevrátila. Řekl jim také, kam obvykle chodívala, dal jim kontakty na její známé a zároveň naznačil, kdo by v jejím zavraždění mohl mít případně prsty.
Vyšetřovatelé se ale rozhodli zapátrat i u samotného Mokrého. Ukázalo se, že Markéta mu nabídla bydlení, když po propuštění z vězení neměl kam jít. Nebyl to ale typický kriminálník, za mřížemi se ocitl kvůli trestnému činu z nedbalosti. Zvláštní ovšem bylo, že podle svého kolegy zpráce mu o vraždě Markéty několikrát četl nahlas z novin, aniž by ale zmínil, že ji znal, nebo to, že taška i krabice, ve kterých byly nalezeny části Markétina těla, pocházely přímo z jejího bytu.
Spal na gauči s mrtvolou
U výslechu, kdy se kriminalisté zaměřili na rozpory v jeho výpovědích, se Mokrý nakonec přiznal. Těšil se prý, že Markéta s ním 10. června oslaví jeho 25. narozeniny. Té se ale moc nechtělo, byla příliš zkouřená z trávy a bylo jí špatně. Zklamaný Mokrý se s ní kvůli tomu začal hádat, pak došlo i na facky a po jedné jeho ráně, když Markéta spadla hlavou na hranu stolu, byla mrtvá. Její tělo umyl, zabalil do prostěradla a zastlal do úložného prostoru v gauči.
A vyrazil slavit. Měl přece narozeniny! Po oslavě přišel k němu domů přespat i nic netušící kamarád a Mokrý ho uložil na gauč, v jehož útrobách ležela mrtvá Markéta. Další den se Mokrý rozhodl, že se jejího těla zbaví, rozřezal ji kuchyňským nožem a po částech odnosil do smíchovských popelnic.
Byt si chtěl nechat pro sebe
Bez jakýchkoliv výčitek svědomí si Mokrý řekl, že v bytě zůstane a až se jeho přítelkyně Nikola vrátí z „pasťáku“, že tam budou spolu spokojeně bydlet. Dokonce tam začal tapetovat, malovat a vyrábět nové poličky na zeď. To odpovídalo znaleckému posudku, který ho popsal jako agresivního, nelítostného, bezcitného a chladného jedince, lhostejného ke společenským normám. Trest měl mít na něj podle psychiatrů jen minimální vliv.
Státní zástupce v žalobě uvedl, že Mokrý vraždil ze zištných důvodů, a první soudce mu přiklepl devatenáct let. Vrchní soud, ke kterému se odvolal jeho obhájce, ale tento motiv neuznal, a tak Mokrý nakonec „vyfasoval“ jen patnáct let za mřížemi.
Defenzivní čtvrcení
V kriminalistice se tak říká způsobu zbavení se těla oběti jeho rozřezáním na části. Pachatel tak činí ryze z praktických důvodů, nejde mu u toho o uspokojení jako například u sadistů. Tělo čtvrtí většinou v domácím prostředí za použití dostupných nástrojů, například nože či pilky. Mezi nejznámější případy patří vražda Otýlie Vranské, jejíž tělo se našlo ve dvou kufrech ve vlacích z Prahy na Slovensko, nebo Herty Černínové, kterou kvůli penězům zavraždil její kolega z práce Miroslav Šmíd. Tato vražda vešla do dějin kriminalistiky pod názvem Kvadradura ženy a stala se předlohou pro jeden ze 30 případů majora Zemana. Části své mrtvé přítelkyně, která ho chtěla opustit, posílal na přelomu tisíciletí balíkový vrah Martin Vostárek poštou, tramp Jiří Duchoň naházel rozřezané tělo svého milence v Holešovicích do Vltavy a Irena Čubírková pohodila hlavu svého druha ve vlaku na záchodě.
