V případě lenochoda však řasy nejsou jeho jediným hostem. Dále se jedná o několik druhů drobných můr, a to z příbuzenstva molů. Larvy můr a řasy jsou přitom propojeny v jedinečný potravní koloběh.
Na základě vědeckého sledování lenochoda tříprstého bylo zjištěno, že přibližně vždy po týdnu pracně a velmi pomalu slézá ze stromu, a to za účelem vyměšování. Tato cesta dolů ke kořenům stromu je nejen zdlouhavá, tudíž i nepohodlná a pro lenochoda energeticky náročná, ale rovněž také nebezpečná, neboť na zemi mu velmi reálně hrozí útok nějakého predátora.
Zajímavé je, že příbuzní lenochoda tříprstého, lenochodi dvouprstí, se tímto způsobem nenamáhají. Ti kálejí přímo z koruny stromů. Vědce tudíž zaujala otázka, z jakého důvodu lenochodi tříprstí vlastně tolik riskují… Na základě zkoumání pak došli k závěru, že tím důvodem jsou symbiotické můry, kterým lenochodi tříprstí tímto způsobem vycházejí vstříc. Jejich larvy se totiž vyvíjejí v lenochodím trusu a vajíčka kladou rovněž i v okolí konečníku tohoto druhu lenochoda. Zbytky z této oblasti larvy zpracují a následně dojde k zakuklení. Poté se vylíhnou nové můry, které opět žijí v srsti lenochoda. Můry zbavují lenochodí srst zbytků odumřelé pokožky a chlupů. Přitom vylučují odpadní látky a navíc můry, které v srsti uhynou, se rozkládají, což zase představuje hnojivo pro lenochodovy zelené řasy, přítomné v jeho srsti.
Původně se předpokládalo, že tyto zelené řasy slouží lenochodovi k maskování, nyní jsou však již vědci toho názoru, že lenochod tyto řasy olizuje a obohacuje si tak velice chudý jídelníček, který, tvořený listy stromů, je skutečně nedostatečně výživný. Řasy mu tedy dodávají chybějící živiny.
Lenochodi tříprstí žijí poměrně dlouho, dožívají se až třiceti let. A ve svém životě to mají skutečně dobře zařízené. Kromě výše zmiňovaných „výhod“ navíc i lenochodí trus u kořenů stromů působí jako hnojivo a tímto způsobem si tedy lenochodi mimo jiné zajišťují také i bohatší úrodu listů, tedy i větší příděl potravy…
