Podniky veřejného (restauračního) stravování byly od 1. července 1960 organizovány územně a přímo řízeny okresními (obvodními) národními výbory. Znamená to, že v každém obvodu byl pouze jeden podnik Restaurací a jídelen (v Praze 2 pod názvem Hotely a restaurace, v Praze 8 jen Restaurace). Na ONV je řídil obor obchodu a služeb.
Kromě deseti organizací působily v Praze také Pražské restaurace, řízené Národním výborem hl. m. Prahy (magistrát), které sdružovaly velké podniky jako Obecní dům, Slovanský dům, Lucerna apod., dále některé specializované restaurace (Indická) a pražskou ubytovací zvláštnost – botely.
Na území hlavního města a v jeho blízkém okolí (Konopiště, Průhonice) působil dále samostatný závod podniku Čedok – Interhotely Praha, který sdružoval především interhotely kategorie A* a také některé specializované restaurace (Čínská, Moskva, Sofia apod.) a motely. Mimo tyto organizace zajišťovaly pohostinství také družstevní organizace Včela a Jednota, dále podnik Potraviny Praha a ojediněle i moravská JZD.
Od roku 1973 platily v restauracích jednotné ceny. Na první cenovou skupinu asi vzpomínat nebudeme. Kdo z nás tam kdy byl, že?
Restaurace II. skupiny měly za povinnost nabízet dva výrobky studené kuchyně do 3,50 Kčs, jednu polévku do 1,60 Kčs a dvě (večer jedno) s přílohou do 10 korun.
III. cenová skupina musela nabízet dvě (večer jedno) studená jídla do 2,70 Kčs, jednu polévku do 1,30 s dvě (jedno) jídlo do 6,50 Kčs. Čtyřka měla mít polévku do 1,30 a dvě (jedno) jídlo do 5,50 Kčs.
Od roku 1979 byl usnesením Rady NVP regulován prodej alkoholu v maloobchodě a v síti veřejného stravování v dopoledních hodinách v pracovních dnech.
Začátek prodeje alkoholických nápojů – kromě desetistupňového piva – se v pracovních dnech stanovil ve III. cenové na 10 hodin, ve čtyřce na 11 hodin, přičemž podniky, které čepovaly pouze dvanáctku, měly povoleny výčep od otvíračky.
Zdroj: Jan Šusta – Průvodce pražským pohostinstvím