Dnes si můžeme dopřávat vína ze všech koutů světa, mnoha značek a odrůd, ale není to tak dávno, co v samoobsluhách byly vyrovnané jen litrové láhve Pražského výběru, Sklepmistra, v tom nejlepším případě Svíčky, Bzenecké lipky nebo Ludmily.
Některá vína bavila spíš svými jmény než obsahem – třeba Rytíř Žumbera.
Jaká byla produkce z československých vinařských podniků na přelomu 70. a 80. let?
Připravili jsme pro vás malý přehled výrobců vín a jejich značek.
Začněme u Českých vinařských závodů Praha, závod Nusle: Pražský výběr (červené, v dalších závodech se dělalo i bílé), Staroměstské červené, Dalibor (bílé i červené) a bílé značky Claudius, Mistr Kampanus, Pierot; nejhorší bylo Vinohradské.
Závod Vysočany: bílá vína Bušek z Velhartic a Jihočeské zámecké, Svatováclavské bílé a červené a červený Malostranský granát.
Závod Vršovice: bílý Pražský sklepmistr a červený Karneval, dezertní červené i žluté (vyrábělo se i v Mikulově a v Bratislavě).
Závody v Praze vyráběly i šest druhů dezertní Tesavely.
České vinařské závody Starý Plzenec vyráběly bílá vína Cechovní pohár, Radniční hrozen, Athose a pro diabetiky Rytíře Žumberu, dále bílá i červená vína Karel IV. a Radyňského kastelána, červeného Porthose, růžového Aramise, šumivá vína D´Artagnan, od roku 1970 pak Bohemia Sekt (později i rosé, regia a regia rosé) a Chateau Radyně (brut a demi sec).
České vinařské závody Chomutov: Casanova, Festivalový výběr a Valdštejn (všechno bílé i červené) a bílá Komtesa.
České vinařské závody Žamberk: Zámecký výběr, Zlatá nymfa, bílý i červený Kamenáč a Dačického pohár.
Školní statek Střední zemědělské technické školy v Mělníce: Konšelské (bílé i červené) a bílý Révový list.
Zámecké vinařství Státního statku Mělník – tady se rodila oblíbená Ludmila bílá nebo červená, plněná do originálních tzv. mělnických kalamářů. (Historie praví, že počátkem 20. století skupina archeologů nalezla na nádvoří mělnického zámku historické úlomky z kameniny. Po jejich sestavení získali keramickou láhev identických proporcí, ve které se za dob Karla IV. skladovalo víno. Právě tento tvar se stal inspirací pro mělnický kalamář.) Tradiční Ludmilu milovníci vín dnes seženou už pouze v enotéce nebo butiku mělnického zámku.
Dále se tu vyráběl Chateau Mělník (brut, demi sec, crémant rosé a granát).
Státní statek Most, vinařstí Chrámce, produkoval bílý Hněvín.
Výzkumná stanice vinařská Karlštejn nás zásobovala Eliškou (bílá, červená rosé) a Karlštejným bílým a červeným.
Také Morava a Slovensko vydávaly své hrozny
Třeba Moravské vinařské závody Mikulov: bílá vína Pálavské bílé, Poesie, Rendezvous, Velkomoravské (dělalo se též v Pavlovicích) a Dia víno, bílá i červená Mikulovská romance, sekty Chateau Mikulov, Niké, Venuše, šest druhů dezertního Metropolu a v závodě Ostrava bílý i červený Ostravský kahan.
Moravské vinařské závody Bzenec: bílý Blatnický roháč, Bohatýr, Bzenecká lipka (značka vína, kterou si nechal zaregistrovat Leopold Skála z bzeneckého vinařského družstva v roce 1931, název vznikl podle lidového označení pro Ryzlink rýnský čili Lipka; současným držitelem známky je Bohemia Sekt, Českomoravská vinařská akciová společnost), Moravěnka, Zlatý hrozen, bílý i červený Kardinál, červený Slovácký rubín, Elita sekt a Chateau Bzenec (značka používaná od roku 1875).
Moravské vinařské závody Velké Pavlovice: bílá Perla Moravy, Karát, Starohorské, Velkomoravské, Zlatý dukát, Maryša bílá i červená a červené Pavlovické ohnivé.
Státní statek Valtice: bílá vína Appolon, Afrodité a Gracie (bílé, červené i rosé).
Státní statek Znojmo: bílé značky Dionýsos, Znojemské hodovné, Znojemské radniční, Znojemský Bakchus a bílá i červená Znojemská Libuše.
Sklepní hospodářství Čejkovice: bílé Ano víno a bílý i červený Templář.
Družstevní vinné sklepy Hodonín: bílá vína Dívčí sen, Hodonínské slunce, Hodonínské lázeňské, primáš, Manon, bílá i červená Moravia a červená Marina.
Existovalo ještě Jihomoravské bílé, ale autor zarmocen přiznává, že výrobce se nedopátral.
Také Slováci něco občas do Čěch přivezli, konkrétně Vinařské závody v Bratislavě, Bratislavě – Rače, Pezinoku, Nitře, Seredi, v Košicích a Trní, kde se dělalo tokajské.
Nejoblíbenějšími značkami, které zdaleka nebyly vždy k mání, bylo Kláštorné červené (tzv. Svíčka) z Pezinoku, Nitranský knieža, Račianská frankovka, Rubesco nebo Venušino čaro.
Doufám jen, že vás z toho vzpomínání nerozbolela zas hlava.