Těch známých jmen jsou zde stovky. Znáte je ze školy, z četby, z poslechu hudby, z výstavních síní. Některá jména vám připomenou vaše maturitní otázky a potítko. Národní pohřebiště slavných. Na tomto místě, na vyšehradském hřbitově, se pohřbívá už téměř osm století. Josefínské reformy se ho nedotkly. Snad to byla náhoda. Císař Josef II. usoudil, že pohřbívání u kostelů, v obvodu města, není hygienické. Snad tou příčinou byly i nedávno proběhlé, naštěstí poslední morové epidemie. Zkrátka a dobře, pohřbívat se od roku 1785 začalo až za hradbami města. Vyšehradský hřbitov při kostele sv. Petra a Pavla dostal výjimku zvláštní listinou.
S nápadem změnit vyšehradský hřbitov přišel politik František Ladislav Rieger. Zakladatel Národní (staročeské strany). Po bouřlivém roce 1848 se stáhl do ústraní, a vrátil se až v době uvolnění poměrů v Rakousku, po roce 1860. S významnou podporou českého vlasteneckého kněze a člena vyšehradské kapituly Václava Štulce. V roce 1887 vznikly na západní a severní straně arkády a v následujících pěti letech i společná hrobka pro ty nejvýznamnější osobnosti, pantheon, s názvem Slavín. U jeho zrodu stál spolek Svatobor, který si i přes svoji tradici užil lásky minulého režimu měrou vrchovatou, a byl obnoven v roce 1992. Architektem byl tehdy Antonín Wiehl a plastiky jsou dílem sochaře Josefa Maudera. Jako prvním zde byl v roce 1901 pohřben Julius Zeyer, jako posledním dirigent Rafael Kubelík, v roce 1996. Celkem zde bylo, do roku 2006, pohřbeno 55 osobností. V nedávných letech proběhla velmi nákladná rekonstrukce. Řada desek byla poškozena a celek byl uvnitř v dosti dezolátním stavu. Nyní se do Slavína již nepohřbívá.
V kryptě je ještě jedna volná kobka, která může pojmout osm uren. V kryptě není pohřben žádný politik, aby při historických politických kotrmelcích nedocházelo k odstraňování nebožtíků a likvidaci jména. Nicméně politická situace i sem, na vyšehradský hřbitov, dosáhla, a to v době pro náš národ nejtragičtější. Sedmého května 1939, symbolicky v měsíci, kterým začíná Máj, byl zde znovu a slavnostně pohřben Karel Hynek Mácha. V této době, která nepřeje cestování, není prohlídka tohoto hřbitova vůbec ztrátou času. Na Vyšehradě je toho opravdu hodně k vidění. Zde, na tomto necelém hektaru, mezi arkádami, si můžeme zafilozofovat. Nápis, Ač zemřeli, ještě mluví, je pravdivý i dnes.
