Na počátku byl útěk jednoho profesora. Žít v Německu roku 1933 a být maďarským Židem, začínalo být velmi nebezpečné. Leó Szilárd nebyl jen skvělým fyzikem a matematikem, nýbrž měl i všech pět pohromadě a rozhodně nepatřil k těm směšným figurkám, neschopných praktického života.
Po požáru Říšského sněmu si sbalil kufry a nasedl do vídeňského rychlíku. O den později tento vlak zastavili na hranicích nacisté a přinutili všechny Židy vystoupit. Následujících pět let prožil v Británii a těsně před vypuknutím války odcestoval do USA. Byl tím úplně prvním, kdo matematicky i fyzikálně zjistil, že řetězová reakce je uskutečnitelná. On byl duchovním otcem atomových zbraní.
Druhá světová válka byla v plném proudu. Německo vítězilo na všech frontách. Naštěstí, proto také Hitler nepovažoval výzkum jaderného štěpení za věc strategického vojenského významu. Válka skončí vítězstvím za pár měsíců, žádné superzbraně nepotřebuji.
V USA byli jiného názoru. Osudový dopis se ocitl na stole amerického prezidenta 11. 10. 1939. Podepsán Szilárdem, Tellerem a Einsteinem. Ten poslední podpis mě váhu největší. Pokud vám však jméno Teller také něco připomíná, tak vězte, že tento pán stál u zrodu zbraně daleko strašnější, vodíkové bomby. Američtí politikové váhali. Válka se však v Evropě vyvíjela špatně a bylo nutné začít jednat. Pohár přetekl přepadením Pearl Harboru. Výrobu atomové bomby zahájil projekt Manhattan, schválený 18. 7. 1942. Vojenský potenciál USA se rozjel naplno.
Šestnáctého července 1945 v poušti White Sands, na opuštěné letecké základně Alamogordo, v Novém Mexiku, proběhl test Trinity. Test první plutoniové bomby. Test uranové bomby se nikdy neprováděl, bomba shozená na Hirošimu byl opravdu pokus z jedné vody načisto. Příčina je jednoduchá, nedostatek štěpného materiálu k testu i ostrému použití najednou.
S plutoniem to bylo snadnější, vzniká v uranových, jaderných reaktorech, ostřelováním uranu 238 částicemi deuteria. Získává se mnohem snadněji než uran 235 a není tak radioaktivní.
Test proběhl nad očekávání dobře. Třicet tun těžká, ocelová věž, na které byla plutoniová bomba zavěšena, se vypařila v žáru milionů stupňů do posledního atomu. Obrovský kráter, s lesklým, spečeným povrchem, strašlivá rána, oslepující záblesk a dunění. Hornina se změnila ve sklo do hloubky tří metrů a výbuch bylo slyšet do okruhu tří set kilometrů. Obrovský hřib dosáhl výšky dvanácti kilometrů a tlaková vlna ničila vše před sebou. Ještě ve vzdálenosti sto kilometrů drnčely okenní tabulky. Generálové i vědci mohli být spokojeni. Osud Nagasaki byl zpečetěn.
