Samotná stavba majáku však začala až v roce 1867. Vzhledem ke skutečně extrémně nepříznivým podmínkám byla podstava dokončena teprve až v roce 1881 a byla osazena světlem. Věž se stavěla po zpevnění podstavy v letech 1897 až 1902.
Osádka majáku byla vždy tvořena dvěma muži, kteří se ve službě střídali. Údržba majáku byla vždy náročná, obrovské vlny se objevovaly nenadále a poškozovaly ochoz i zábradlí. Problémy samozřejmě vznikaly i během výměny posádky a rovněž i při jejím zásobování. Obsluha se výrazně zjednodušila až v roce 1990, kdy byl maják zautomatizován. V současnosti je osazen halogenovým zábleskovým světlem s dosahem do vzdálenosti více než čtyřicet kilometrů.
Nedaleko skaliska s majákem se nachází ostrov Île de Sein, bretonsky Enez-Sun, s rozlohou 0,58 kilometru čtverečního. Žije na něm přibližně přes dvě stě obyvatel. Nachází se osm kilometrů od pevniny. Nejvyšší bod ostrova má pouhých devět metrů a při bouřích bývá ostrov celý zaplavený.
Ostrov Sein byl posledním místem ve Francii, jehož obyvatelé přijali křesťanství. Na ostrově se rovněž nacházejí pravěké menhiry. Místní krajinou se prý měl údajně inspirovat, mimo jiné umělce, též i český malíř Jan Zrzavý (5. listopadu 1890 – 12. října 1977).
Sein je známý rovněž také i tím, že na počátku druhé světové války se všichni místní muži přidali k jednotkám Svobodné Francie. Po válce byl ostrov vyznamenán Ordre de la Libération a jeho obyvatelé byli zproštěni placení daní.
