Soužití rodin i materiální zázemí středověkých domácností, především na dvorech urozených, zkoumají badatelé z Historického ústavu Akademie věd ČR. K výzkumu pomáhá i experimentální „středověká“ zahrádka, která slouží k ověření tehdejších postupů, řekla historička Dana Dvořáčková Malá, jež na ústavu vede Výzkumné centrum Dvory a rezidence ve středověku. Sdružuje badatele, kteří zkoumají podobu panovnických, šlechtických a prelátských dvorů ve střední Evropě.
V minulých letech se podle Dvořáčkové Malé projekt soustředil především na rozdíly mezi dvory, jejich strukturu a zvyky dvořanů, letos se ale zájem přesunul na téma domácnosti.
„Je jasné, že je rodina v domácnosti pospolu. A nás zajímá, jak vypadala domácnost, když do ní ve dvorském světě mohlo pronikat mnohem více úředníků i sloužících. To je jedna rovina domácnosti a druhá je materiální, ono zázemí,“ popsala badatelka.
„Rádi bychom zjistili, co člověk v určité sociální vrstvě shromáždil, co spotřeboval a co mohl vypěstovat. A na základě toho se začínáme pouštět i do různých experimentálních ověření. Například se chceme pokusy pěstování dobrat k tomu, jak obtížné bylo ve středověku vypěstovat textilní rostlinu,“ dodala Dvořáčková Malá. Podotkla, že tím se pak otvírá jak otázka množství rostlin potřebného k utkání kusu látky, tak i jaký význam měl import pro dvorskou domácnost, jak dalece bylo české prostředí soběstačné i co se vybíralo od poddaných v rámci odvodů.
Experimentální zahradu Dvořáčková Malá pěstuje na Liberecku při replice středověkého velmožského sídla Curia Vítkov. „Máme tam rostliny doložené písemnými prameny od nejstaršího středověku, vždy to souvisí trochu s jídlem – mletí obilovin, pěstování cibule, pečení chleba. K tomu si potřebujeme vypěstovat plodiny. V pozdním středověku se nám objevují recepty. Na zahrádce jsou rostliny, které dokládá také archeologie rozborem půdních stop, či toho, co se zachová z části rostlin v půdě,“ popsala historička. „Tím zjistíme, které rostliny člověk mohl pěstovat, sbírat, shromažďovat si je v domácnosti, protože se často nachází v odpadních jímkách při obydlích odkrytých archeology,“ dodala ke zdroji poznatků.
Přímo o středověkých zahradách pak mají podle Dvořáčkové Malé historici nejvíce informací z tehdejších klášterů. U zahrad jiných domácností, napříč sociálními vrstvami, pak podle ní badatele zajímá i to, zda na nich rostly jen užitkové plodiny nebo i okrasné rostliny. „V českém prostředí máme na jedné listině z roku 1227, která se týká převodu nemovitosti, s níž jsou spojeny důchody, popsáno, že lidé, co tam sídlili, měli odvádět desátek z pěstovaného obilí. A jeden desátek se měl odvádět z rostlin pěstovaných při domě – máku, lnu, čočky, šafránu, zelí. Takže to je nejstarší doklad u nás, kdy víme, že si lidé pěstovali při domě nějaký sortiment, označený za zahrádku,“ uzavřela historička.
Zdroj: ČTK