Úzkostlivá výchova
Virginie Woolf se narodila jako Adeline Virginia Stephen v roce 1882 v Londýně do rodiny známého kritika Leslieho Stephena. Jak vypadalo její dětství v tehdejší vyšší střední vrstvě? Časté návštěvy významných umělců, odpolední čaje a s tím související nánosy pokrytectví i úzkostlivá výchova. Otec nedůvěřoval dívčím školám a své dcery raději vzdělával sám. Až po jeho smrti se mladé spisovatelce naskytla možnost útěku.
„Bloomsbury Group“
Virginia společně se sourozenci odešla do čtvrti Bloomsbury, kde se kolem ní brzy soustředila skupina umělců a intelektuálů. Hlavním mottem „Bloomsbury Group“ byla vzpoura proti konvencím a tradicím končící viktoriánské éry. Umělecká, životní i sexuální. V osobní rovině Virginia završila svou revoltu sňatkem s Leonardem Woolfem, politologem s vyhraněnými socialistickými názory, který pocházel z chudé židovské rodiny.
Průkopnice moderní prózy
Virginia od mládí trpěla depresí. Milovala krásu, květiny a intelektuální diskuze se všemi možnými náměty, od umění až po filozofii. Oslovil ji impresionismus, který chtěla přenést z plátna do literatury. I díky tomu se společně se Samuelem Beckettem a Jamesem Joycem stala nejvýraznějším průkopníkem moderní anglické prózy. „Chci vyjádřit život a smrt, duševní zdraví i šílenství,“ zapsala si do deníku.
Nenaplněná láska a přátelství
Právě psychické problémy jí stále častěji znepříjemňovaly život. Začalo to jako tvůrčí vypětí, pochybnosti o svém díle i o životě. S revoltou nelze vystačit navždycky, po vzpouře přichází pocit odcizení. Její sexuální život byl navíc stejně experimentální jako její dílo. V umělecké skupině se nijak nehledělo na manželskou věrnost, nechával se volný průběh všem vztahům a láskám. Woolf měla ovšem smůlu, protože více než o sex jí šlo o cit. Byla to právě neschopnost dosažení ideálních lidských vztahů, nemožnost naplnění opravdové lásky či ryzího přátelství, co ji přivedlo do dalších depresí.
Plynoucí proud Ouse
Uvědomovala si, co by chtěla, toužila a milovala, ale stejně se dostala do stavů plných těžké deprese a beznaděje. Štěstí bylo pouze iluzorní, jen prchavé záchvěvy, mihotavé okamžiky. Poté vždy přicházel pád do tmavé a hluboké propasti. V době války však byla situace ještě mnohem těžší. A když se dozvěděla, že její duševní choroba se bude rapidně zhoršovat, vyhaslo poslední světélko naděje. Nedaleko jejího venkovského sídla v jižní Anglii teče poklidná říčka Ouse. A právě do jejího nekonečně plynoucího proudu se poslední den svého života devětapadesátiletá žena ponořila.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
