Svatba s Habsburkem
Jana I. Kastilská se narodila v roce 1479 v kastilském městě Toledo. Její rodiče, Isabela Kastilská a Ferdinand Aragonský, sjednotili Španělsko a současně vyslali Kryštofa Kolumba na objevitelské plavby, které měly rozlehlé zemi přinést obrovské bohatství. Jana byla třetím dítětem královského páru, a když dospěla, rodiče jí domluvili svatbu s habsburským arcivévodou Filipem Sličným, za kterým se vypravila do Nizozemí. Do svého muže se na první pohled zamilovala, vyžadovala jeho lásku a byla na něm doslova sexuálně závislá.
Královna Kastilie
Přestože původně měla jen minimální pravděpodobnost na získání španělského trůnu, po předčasné smrti několika příbuzných se stala následnicí a dědičkou trůnu a v roce 1502 ji v Toledu oficiálně jmenovali dědičkou koruny. Když zemřela její matka Isabela, stala se Jana novou královnou Kastilie, zatímco její otec Ferdinand zůstal pouze jejím zástupcem.
Bouře v manželství
Velké politické ambice měl ovšem i Janin manžel Filip, který chtěl vládnout místo ní a zamýšlel si moc nad jednotlivými částmi Španělska rozdělit s jejím otcem. I když Jana měla také zájem o státní záležitosti, znovu otěhotněla, což ji částečně vyřadilo z tvrdých politických bojů o moc. Po dceři Eleonoře porodila syna Karla a zdálo se, že v manželství je vše, jak má být. Zpočátku tomu tak opravdu bylo, jenže Filip si začal hledat potěšení i jinde, na což ponížená královna reagovala žárlivými scénami a manželství se pro oba začalo stávat peklem.
Filipova smrt
Královský pár se v roce 1506 vrátil do Španělska, kde se situace opět změnila. Osmadvacetiletý Filip nečekaně zemřel a u mladé královny propukla naplno její latentní duševní choroba. Kastilský spolukrál byl sice pohřben okamžitě po smrti v klášteře, ale Jana nechala jeho ostatky vyjmout z hrobu a vydala se v čele smutečního průvodu na cestu do Granady, kde chtěla svého muže slavnostně pohřbít a pak se ujmout vlády. Ale všichni intrikovali proti ní. Nešťastná a vyčerpaná královna nakonec dala souhlas svému otci, aby se místo ní ujal vlády nad zemí, což jí oplatil tím, že ji nechal internovat na zámku Tordesillas, kde strávila v domácím vězení dalších 50 let svého života.
50 let domácího vězení
Po velké lásce, jíž milovala Filipa, i po nenaplněných politických ambicích přišlo dlouhé období plné depresí a neustálého ponižování. Jedinou královninou radostí se stala její nejmladší dcera Kateřina, kterou měla naštěstí u sebe. Ubohá vladařka, jež byla celý život spíše loutkou v rukou ambiciózních mužů, nakonec podepsala výnos, jímž jmenovala spoluvládcem a vlastně jediným faktickým vládcem země svého nejstaršího syna Karla. Ovšem i ten ji pro jistotu nadále držel v domácím vězení.
Opět spolu…
Zhruba od 60 let se královnin psychický i fyzický stav začal zhoršovat, nemocná žena se přestala starat o osobní hygienu a současně ochrnula na jednu nohu. Nešťastná španělská královna zemřela ve věku 75 let a byla pohřbena vedle jejího milovaného manžela v Královské kapli v Granadě.
