Cesta na královský dvůr
Anna Boleynová, dcera z hraběcí rodiny odešla již v sedmi letech na královský dvůr do Paříže, kam doprovázela sestru Jindřicha VIII., zasnoubenou s francouzských králem Ludvíkem XII. Po dlouhých 11 letech se vrátila do Londýna, kde byla přijata do okruhu dvorních dam první Jindřichovy manželky Kateřiny Aragonské.
Ale protože se Jindřich ženil z politických důvodů, a zřejmě protože byla vzdělanou a velmi okouzlující ženou, král se do ní na první pohled zamiloval (samozřejmě záleží na měřítcích – byla štíhlá a vysoká, což se v té době zrovna necenilo). Možná, že také Jindřicha okouzlila svýma temnýma očima. Mohl ji mít jako milenku, a nic by se nestalo, ale král ji chtěl za manželku. A právě kvůli tomu se z půvabné Anny stal zapeklitý oříšek vysoké politické hry, která dovedla Anglii z područí Říma k náboženskému osamostatnění a vzniku králem řízené anglikánské církve.
Krutý král
Jindřich VIII. proslul především tím, že měl šest manželek a dvě z nich poslal na smrt. První sňatek byl politický, druhý měl být z lásky. Žádal Řím o povolení k rozvodu, ale neuspěl. Teologové z Oxfordu mu potvrdili, že první manželství bylo neplatné. Anna otěhotněla, král musel spěchat. A tak se s Annou oženil tajně, za což jej vyobcovali z církve. Ale silný a sebevědomý král si z toho nic nedělal. Sám se prohlásil za hlavu reformované anglikánské církve. Zabral klášterní majetek a ty, kteří se sňatkem a náboženským obratem království nesouhlasili, poslal na popraviště.
Neoblíbená královna
Anglickou královnou byla Anna korunována v roce 1533 a dle jejího přání se stala korunovace velkou slávou. Mnoho lidí však vzpomínalo na stále živou právoplatnou královnu Kateřinu, a proto téměř nikdo nejásal. A na popularitě jí díky tehdejší pověrčivosti nepřidaly ani její anomálie. Anna měla znetvořený šestý prst, který zakrývala dlouhými, rozšířenými rukávy. A mateřská znaménka po jejím těle některé kultury považovaly za ďáblovo znamení. Přičteme-li k tomu Anniny temné oči a „podezřelou“ stužku s drahým kamenem, lid si vše spojil s čarodějnictvím, a tak si u poddaných vysloužila označení „šestiprstá čarodějnice“.
Rozpadající se vztah s králem
Téhož roku Anna porodila dceru, budoucí anglickou královnu Alžbětu I. Jindřich ale s jistotou očekával prince, a znamenalo to pro něj velké zklamání. Anna otěhotněla ještě několikrát, avšak pokaždé potratila. Neustále tvrdila, že je to tím, že ji bývalá královna Kateřina jistě proklela, a proto nemůže donosit plod a že jistě porodí syna, pokud Jindřich nechá Kateřinu popravit. Když o něco později Kateřina sama v chudobě a nemoci zemřela a Anna stále nebyla schopna další dítě donosit, bylo jisté, že jsou její dny jako královny Anglie sečteny. Navíc již nebyla tak mladá a krásná jako před lety a její vrtošivý manžel si hledal mladší milenky jinde. Stále se však za inteligentní Annou vracel. Když ale začala být hysterická a jeho milenkám vyhrožovala smrtí, měl Jindřich své druhé ženy dost.
Trest pro nepohodlnou manželku
V roce 1536 se na scéně objevila Annina dvorní dáma Jana Seymourová. Jindřich byl Janiným skrytým půvabem, jemností a skromností okouzlen a ihned se s ní zasnoubil. Anny bylo potřeba se rychle zbavit a král věděl, že kdyby se s ní měl rozvést, dělala by problémy. Proto Annu obvinil z cizoložství a nechal ji zavřít. Podle žaloby patřil mezi její milence i vlastní bratr, dále jakýsi hudebník a další dvořané. Důkazy proti ní vypáčili z mnoha poddaných při mučení. Královna i ostatní obvinění byli odsouzeni k trestu smrti.
Dopis králi
Anna stále tvrdila, že je nevinná: „Abych pravdu řekla, žádný vládce nikdy neměl ženu tak oddanou ve svých povinnostech a věrnou ve své lásce, jakou jste nalezl Vy v Anně Boleynové,“ napsala Jindřichovi ve svém „omluvném“ dopise a nabízela, že bude vypovídat před veřejností. Nebylo toho třeba, král nechtěl znát pravdu. Ostatně to chápala i Anna, neboť hned v další větě poznamenala: „Jestliže jste však již o mém osudu rozhodl a máte za to, že k tomu, abyste mohl okusit vytoužené štěstí, je nutná moje smrt, pak se modlím k Bohu, aby Vám odpustil tento Váš veliký hřích a aby Vás nevolal k odpovědnosti.“
Konec okouzlující „čarodějnice“
Annu popravili 19. května téhož roku. Spolu s ní byla popravena řada jejích přátel, údajných milenců, a také její bratr. Poslední důkaz úcty ke své ženě prokázal Jindřich jen tím, že pozdržel její popravu o dva dny, než dorazil z Calais (tehdy pod vládou Anglie) francouzský kat s mečem. V té době byli šlechtici v Anglii popravováni sekerami, někdy i natolik tupými, že bylo na stětí hlavy zapotřebí i několika ran. Jindřich VIII. věřil, že když Anně v jejím posledním přání vyjde vstříc, tak jej ona na popravišti neprokleje.

Kletba Christelhofu. Na šumavském statku Pohádka přebýval jeden z nejhorších českých sériových vrahů
Po královnině popravě pověrčivý Jindřich prohlásil, že ho Anna okouzlila svými čáry a po celý další život si vyčítal, že nedal svou ženu upálit jako čarodějnici. Její sňatek a její následná poprava byly součástí složitého začátku významných politických a náboženských převratů známých jako anglická reformace, kdy právě ona sama aktivně podpořila reformu náboženskou a vznik anglikánské církve. Byla to právě ona, kdo Jindřichovi věnoval knihy plné protestantského učení, které přinášely řešení problému s královským rozvodem – podle tohoto učení byl král jedinou hlavou církve v zemi.
Zdroj: Libor Budinský (Popravy slavných, 2002)