Není snad v celé české historii neschopnější hlavy státu, než jakou byl kníže Boleslav III. Ryšavý. Díky Bohu. Zbabělý a bezcharakterní panovník byl dokonce schopen vraždit i mezi svými nejbližšími, jen aby neohrozili jeho trůn.
První velká krize českého státu
Přiznáme-li však nikterak šlechetnému Boleslavovi III. aspoň jakousi polehčující okolnost, pak je třeba říci, že neblahý vývoj, který směřoval k částečnému rozpadu rozsáhlé říše, vytvořené jeho dědou a otcem, započal již předtím a zřejmě by mu v plné míře nedokázal zabránit ani sebeschopnější panovník, byť by se snad dopustil méně chyb. Čechy se v důsledku účelového spojenectví císaře Otty III. a polského krále Boleslava I. Chrabrého ocitly v nezáviděníhodné situaci, kterou bychom mohli nazvat obklíčením.
Zbabělec a sadista
Boleslav III. schopný panovník nebyl. Všechno pokazil, bál se každého i všech dohromady. Co bylo ale ještě horší: strachu čelil zlými činy. A to hned od počátku své vlády, k níž se dostal v poměrně zralém věku, znevýhodněn však tím, že neměl mužského potomka, protože jeho choť neznámého původu a jména mu porodila pouze dceru, která se provdala za člena vládychtivého rodu Vršovců. Dva mladší Boleslavovi bratři pro něho tudíž představovali potenciální vladařské ohrožení. Problém vyřešil tak, jak mu to bylo jeho náturou dáno: staršího Jaromíra nechal vykastrovat a mladšího Oldřicha se pokusil rovnou zavraždit, což se však shodou náhod nepodařilo. Oba jeho sourozenci společně s matkou Emmou pak raději uprchli ze země do Bavorska.
Krev na knížecích rukou…
Poté však Boleslav III. musel čelit povstání, jež proti němu vedli Vršovci, což i jeho donutilo na čas opustit zemi a uchýlit se ke svému bratranci Boleslavu I. Chrabrému, čehož ovšem polský vladař využil k podmanění si Čech, kam poslal vládnout knížete Vladivoje. Ten však – jak shodně píší kronikáři – „vždy žízní trápen byl tak, až se upil, že až zemřel.“ Boleslav I. Chrabrý tedy ještě jednou vsadil na Boleslava III. a v únoru 1003 mu znovu svěřil vládu. Boleslav III. slíbil odpuštění všem svým odpůrcům, ale učinil pravý opak: přímo při usmiřovací hostině vlastní rukou zavraždil svého zetě z rodu Vršovců a současně vydal příkaz k zabití každého z příslušníků rodu, který kde bude zastižen.
Potupný konec neschopného vladaře
Jak dlouho mu to takhle mohlo vycházet? Čím kdo zachází, tím také schází. Boleslavovi Chrabrému došla trpělivost, oklamal Boleslava III. pozváním k přátelskému setkání, ale vzápětí po jeho příjezdu ho dal oslepit a nadosmrti uvěznit na odlehlém polském hradišti, kde Boleslav III. mohl ještě po více než tři desetiletí zpytovat svědomí a v osamění i opovržení tam pak také v roce 1037 zemřít.
Zdroj: Roman Cílek (Čeští panovníci a prezidenti, 2006)
