Urozené děvčátko
Marie se narodila jen pár dní před smrtí svého otce, skotského krále Jakuba V. V šesti letech odvezli urozené děvčátko k francouzskému dvoru. Nejen na vychování, ale domluvili jí skvělou partii. Po deseti letech si vzala tedy prince, který o rok později nastoupil na trůn jako František II. Avšak hned následující rok její muž zemřel a Marie se vrátila do Skotska. A vznesla oprávněný nárok na trůn.
Vražda pro lásku
Marie byla mladá a pohledná, měla celou řadu nápadníků a také několik milenců. Opět se vdala. Tentokrát za lorda Darnleye, s nímž svazek znamenal pouze přechodnou záležitost. O pár měsíců později se totiž vášnivě zamilovala do hraběte Hepburna (říkalo se mu i Bothwell, podle jeho hraběcího predikátu), s jehož pomocí nechala svého druhého manžela zavraždit. A tři měsíce poté se za Bothwella provdala. Ten se tak na krátký čas stal vládcem hornaté země. Neoblíbeným a neuznávaným.
Nenáviděná královna a sokyně
Protestantská šlechta neměla svou katolickou královnu v lásce už dříve, ale její poslední činy ji rozběsnily. V ulicích Edinburghu se objevily provokativní nápisy: „Upalte vražednici!“ Šlechta povstala a sesadila královnu z trůnu. Marie ještě stihla povolat armádu, ale lordi v bitvě zvítězili a královně nezbylo, než prchnout. Mohla by odjet do spřátelené Francie či Španělska, ale Marie se rozhodla dát přednost Anglii. A to nebylo rozumné. Měla totiž také právo na anglický trůn a vládnoucí královna Alžběta I. ji vnímala jako nepříjemnou sokyni.
Vězení v přepychu
A tak se stalo, s čím zřejmě Marie ani ve snu nepočítala. Sotva se objevila v Anglii, byla zatčena. Zpočátku jen preventivně. Vlastně to ani nepoznala. Nemohla tušit, že bude uvězněna po dlouhých dvacet let. Mohla si dělat, co chtěla, žila na zámku, zůstalo jí služebnictvo i přátelé. Chtěla mluvit s královnou Alžbětou, ale ta ji odmítla přijmout. Královny spolu tedy komunikovaly jen přes prostředníky a osobně se nikdy nesetkaly. Alžběta se nespokojila s „pouhým“ vězněním své sokyně, a tak společně se svými rádci přemýšlela, co s nepohodlnou zajatkyní, aby měla naprostou jistotu, že neohrozí její trůn. Někteří navrhovali Mariinu smrt. A časem svůj záměr prosadili.
Krutý rozsudek
Pomohla náhoda. Katolické kruhy, naladěné proti Alžbětě, připravovaly povstání (možná je jako provokaci připravili Alžbětiny rádci). A Marii se do něj podařilo zaplést. Dopisovala si totiž se svým katolickým obdivovatelem Babingtonem, jenž měl v plánu Marii osvobodit. Přisluhovači anglické královny k němu ale nastrčili špeha, který mu vnukl myšlenku o zavraždění královny Alžběty. Babington se poté ve svých dopisech o tomto nápadu Marii zmínil a žádal ji o povolení. Vězněná královna dala k vraždě v dopisech souhlas, a to rozhodlo. Alžběta okamžitě svolala soud a ten odsoudil Marii k trestu smrti za velezradu.
Nevydařená poprava
Marie přijala verdikt i samotnou popravu s klidem a nadhledem. Už dlouho s tím počítala. Nevyvedl se jí život, ani smrt – katovo nepodařené setnutí královniny hlavy se zapsalo do dějin. První dvě rány tupou sekerou byly příliš slabé a královnu jen zranily. Krvavé divadlo ve vyzdobeném zámeckém sále před zástupy šlechty dokončil až třetí úder. Smůly však stále nebyl konec. Když chtěl kat zvednout hlavu popravené královny a ukázat ji divákům (jak tomu bylo zvykem), zůstala mu v ruce jen její zakrvavená paruka. Královská hlava se kutálela po zemi…
Historický bulvár
Mariin poslední manžel Bothwell zemřel ještě devět let před svou ženou ve vězení v Dragsholmu, kam byl umístěn na žádost skotské vlády. Kuriozitou osudu bylo, že po smrti Alžběty nastoupil na anglický trůn Mariin syn Jakub I. A perličkou z historického bulváru zase tvrzení, že prý již sťatou nešťastnou královnu znásilnil její kat.
Zdroj: Libor Budinský (Popravy slavných, 2002)
