Jistě jste poznali, o čem píši. Ano, jde o začátek a konec amerického životopisného filmu, Mark Twain. Autorům filmu poskytla tato kometa nádhernou symboliku o lidském životě. Přinesla člověka a vrátila se pro něho.
Halleyova kometa je nejznámější ze všech komet. Její první přílet byl zaznamenán Číňany již v roce 240 př. n. l. Po mnohá staletí byla považována vždy za něco nového, co přináší neštěstí, mor, války. Komety nikdy nepatřily k pozitivním nebeským znamením. Byly symbolem božího hněvu a trestu za těžké hříchy. Symbolem zkázy a zhouby.
Jediný český držitel Nobelovy ceny za literaturu Jaroslav Seifert žil v Praze. Víte ale kde má hrob?
Jedno z nejstarších uměleckých zachycení Halleyovy komety najdeme na tapisérii z Bayeux. Pochází z roku 1066. Je dílem manželky Viléma Dobyvatele, Matyldy, a znázorňuje obsazení Anglie Normany. Návraty této komety si dal do souvislosti až anglický královský astronom, Edmund Halley (1656 – 1742). Proměřil dráhy komet z roku 1531, 1607 a 1682 a zjistil tak, že se jedná o jednu a tutéž kometu.
Komety by se nejlépe daly přirovnat ke špinavé sněhové kouli. Jádro slepené ledem z vody, čpavku, metanu, kysličníku uhličitého. Prachové a drobné částice různých velikostí. Jsou vlastně zbytkem stavebního materiálu, po vytvoření Sluneční soustavy, a jejich počet se odhaduje na mnoho miliard. Pohybují se na periferii tohoto solárního systému. Jenom občas se díky gravitaci dostane některá blíž ke Slunci. Pak už záleží na spoustě náhod, jaký bude její další osud.
Halleyova kometa už zdomácněla. Vrací se poslušně jednou za tři čtvrti století a astronomové se na ni těší. Poprvé byla vyfotografována v roce 1910. Její poslední návrat, v roce 1986, má už své pamětníky. To už bylo vyfotografováno její jádro, připomínající tvarem burský oříšek. V tomto roce dosáhne Halleyova kometa nejzazšího bodu své dráhy, v mrazivé pustině mezi Neptunem a Plutem. Potom se podle platných zákonů gravitace vydá nazpět ke Slunci. Vrátí se v červenci 2061. Naši vnuci se mají nač těšit.
