Ježíš Nazaretský se s největší pravděpodobností nenarodil 24. prosince, neboť rané křesťanství přebíralo významné pohanské svátky, jako například zimní slunovrat, který připadá na 21. nebo 22. prosince. Kromě přesného dne s poměrně velkou mírou jistoty nesouhlasí však ani rok Ježíšova narození, neboť náš kalendář nevznikl ihned po narození Krista, nýbrž až o několik století později.
Literární historik by jistě a správně řekl, že pranostika je zlidovělá předpověď, která se týká určitých dnů či období v kalendářním roce. Hlavně ve vztahu k počasí a zemědělství. Pranostiky nebyly nikdy zakazovány, byly neškodné a tak unikly i bdělému zraku cenzorů všeho druhu. Existuje však rčení, které známe velmi dobře a které by podepsal i významný německý astronom Johannes Kepler.
Hvězdy i lidé jsou si v něčem velmi podobní. Rodí se, prožijí klidný nebo bouřlivý život a umírají. Pokud vesmírné kostky padnou šestkami vzhůru, žijí dlouho, nehýří palivem, a mohou přinášet energii pro ten nesmírně vzácný úkaz, kterému se říká život. Jako naše Slunce. Ty velké a svalnaté však na něco takového nepomýšlejí. Vyplýtvají svoji energii za několik kratičkých stovek milionů let, a vše zakončí nádherným, pro astronomy nepřehlédnutelným efektem, kterému se říká supernova.
Naši předkové si všimli, že čas od času se na obloze objevuje jasná, zářivá hvězda, která tam dříve nebyla. Po pár dnech nebo týdnech však zase zmizela. Takovou svou novou hvězdu měl například i Johannes Kepler (27. prosince 1571 – 15. listopadu 1630), který ji pozoroval v roce 1604 z Prahy. V té době však netušil, že nepozoruje zrod hvězdy, který trvá miliony let a pouhým okem je nepozorovatelný, nýbrž naopak její zánik… Astronomové rozeznávají podobných nebeských úkazů několik typů.
Nikdo neví, nač tenkrát v únoru 1634, myslel Albrecht z Valdštejna, když do jeho ložnice vtrhla smečka ozbrojených vrahů. Snad mu bylo líto jeho Frýdlantského panství. Nebo nevyužité nabídky na českou korunu. Uvědomil si proradnost Habsburků? Je však docela možné že pomyslel i na horoskop svého astrologa, který se tak děsivým způsobem naplnil.
Věda, to nejsou jenom geniální učenci, objevitelé, vynálezci. Jsou to i lidé, kteří zasvětili svůj život i každodenní tvrdé práci s tím rizikem, že se třeba nikdy nedočkají chvíle, která začne nést svoje ovoce. Knihy jsou pro ně prostředkem, nikoliv cílem. Netrpí velikášstvím, přehnanou ješitností a pocitem výjimečnosti, jako mnoho jiných. Takovým byl i Martin Bacháček, dlouholetý rektor Univerzity Karlovy.
V dílně výrobce brýlí panuje čilý ruch již od samého rána. Majitel si nestěžuje. V jeho rodném Weselu stačilo vyrobit jedny brýle za týden. Není divu. Mlha od Rýna nikomu neškodí. V tomhle přístavním městě je to o něčem úplně jiném. Slaný vzduch od moře se sice dobře dýchá, ale na oči je to prevít. Konšelé v Middelburgu měli pravdu, když říkali, že se nebude nudit. Nevěřil jim a požádal o licenci, která mu byla udělena. Však to také něco stálo. Dílnu si pořídil záhy a o zákazníky nemá nouzi.