Při výpočtech zřejmě došlo k několika chybám, takže Ježíš Kristus se patrně narodil dříve, údajně mezi roky 2 až 7 před naším letopočtem. Tehdy se prý na obloze objevil dnes všeobecně známý úkaz, který zvěstoval Ježíšovo narození. Ve starověku a středověku astronomové dělili nebeská tělesa fakticky jen na Měsíc, Slunce a hvězdy. Pod pojmem „hvězda“ se tudíž může skrývat opravdu v podstatě cokoliv.
O co se tedy vlastně skutečně jednalo? A je možné, že to skutečně odhalil německý matematik, astrolog, astronom a optik Johannes Kepler (27. prosince 1571 – 15. listopadu 1630) při pobytu v Praze na Vánoce v roce 1603? Tehdy si totiž Kepler všiml zajímavého úkazu, který dnes astronomové označují jako konjunkci. V podstatě se jedná o situaci, kdy se dva objekty, například planety, dostanou na obloze opticky blízko k sobě. Ve skutečnosti jsou tato tělesa samozřejmě od sebe stále miliony kilometrů daleko, ovšem na pozemské obloze téměř splývají v jedinou jasnou „hvězdu“.
Kepler počítal a zjistil, že v roce 7 před naším letopočtem došlo hned ke třem konjunkcím Saturnu a Jupiteru, a to konkrétně 29. května, 30. září a 7. prosince, což rozhodně není obvyklé. A podobných událostí najdeme ve sledovaném období, tedy v letech 2 – 7 před naším letopočtem, ještě více. Například 17. června roku 2 př. n. l. byly tímto způsobem velice „blízko“ od sebe zase Venuše a Jupiter. Betlémskou hvězdou tedy velmi pravděpodobně mohla být právě konjunkce.
Ale proč tedy po staletí umělci nad Betlémem malovali kometu? Prý na počátku 14. století dostal italský malíř Giotto di Bondone za úkol vyzdobit kapli Scrovegni v italské Padově. Koncem roku 1301 byl na obloze vidět jeden z nejkrásnějších návratů slavné Halleyovy komety a Bondone byl tímto výjevem zřejmě natolik okouzlen, že jej údajně včlenil do fresky. A od něj tento motiv komety pravděpodobně dál přejímali další umělci.
