V naší Galaxii, té, které říkáme Mléčná dráha, explodovala supernova naposledy v roce 1604. Samozřejmě, jen pro obyvatele této planety. V tom roce totiž k Zemi dorazila informace o této katastrofě. Odehrála se však v době, kdy náš předek pod Pálavskými vrchy zálibně prohlížel hliněnou figurku ženy, která se po více než dvaceti tisíci letech stala legendou.
Vlastně ne, nebyla to katastrofa, ale přirozený důsledek toho, co se prostě muselo stát. Hvězda, která se nedala přehlédnout, a která byla vidět i za dne. Neunikla pozornosti ani jistého německého astronoma, který se jmenoval Kepler a v tento čas si užíval přízně císaře Rudolfa II. v Praze. Kepler byl nyní osamocen. Dva další vědci té doby, vědci světové extra třídy, Tadeáš Hájek a Tycho Brahe už nebyli mezi živými.
Mocné té doby nezajímali hvězdy a jejich zákony. To bylo věcí astronomů. Těch chudších. Zajímali je jejich vlastní osudy a o něm zase věděly hvězdy. Astrologie živila astronomii celá staletí, zaslouží tedy více shovívavosti. I Kepler se jí živil.
Souhvězdí Hadonoše je velmi zvláštní. Prochází jím ekliptika, tudíž je to souhvězdí zvířetníkové. Má smůlu, protože je třináctým. Takže klasika. Slunce se nachází v souhvězdí Hadonoše od 29. 11. do 17. 12. přesto však pro tvůrce horoskopů v souhvězdí Střelce. Sedmnáctého října se však stalo velmi známým. Zářící hvězda Keplera velmi zaujala, aniž by tušil, že sleduje jednu nesmírnou vesmírnou tragédii, zániku hvězdy. Netušili to ostatně ani vědci ještě hluboko ve dvacátém století, co je příčinou tohoto jevu.
Jistě, existuje spousta odborných publikací o tom, co je to supernova a jak probíhá termojaderná syntéza. Zkuste si to představit co nejjednodušeji. V jádru hvězdy hoří vodík a mění se v hélium. Přebytečná energie uniká a hvězda září. Existují zde dvě gigantické síly, které spolu soupeří po dobu existence hvězdy. Záření hvězdy se snaží hvězdu rozepnout, gravitace zase hvězdu smrštit. Dokud jsou obě síly v rovnováze, nic se neděje a v okolním vesmíru je klid. Jakmile však záření zeslábne, začnou se dít věci.
Hvězda se smrští a syntéza prvků pokračuje. Tedy, pokud je dostatečně hmotná. Našemu Slunci osud supernovy rozhodně nehrozí. Zapálí se helium a vzniká uhlík, pak kyslík atd. Konečným prvkem jaderné syntézy je železo. Hvězda, z které se stane supernova, na konci života připomíná cibuli, kde v jednotlivých slupkách vznikají různé prvky. Nakonec záření zeslábne natolik, že hmota hvězdy už nedokáže gravitaci klást účinný odpor. Hvězda se začne nezadržitelně smršťovat a celým objemem hvězdy se šíří gigantická rázová vlna, která ji rozmetá do všech stran. Hvězda za několik dní vyzáří více energie, než za celý předcházející život. Nakonec zůstane maličké, chladnoucí jádro, zatímco odhozené vrstvy žhavé hmoty se řítí do prostoru. Tento popis je pochopitelně velmi zjednodušený. Možná, že se k Zemi opět blíží zpráva o nové explozi. Dalším kandidátem, téměř jistým, je hvězda Betelgeuze, v souhvězdí Orion. Pokud explodovala v době krále Václava čtvrtého, dozvíme se to již velmi brzy.
