Prvním takovým případem je nova, kdy ve vesmíru máme dvojhvězdu, tedy dvojici hvězd, které se obíhají navzájem. První hvězdou je tzv. bílý trpaslík, hvězda podobná našemu Slunci, která na konci života odhodila svůj plynný obal. Zůstalo tak jen její extrémně husté jádro s velkou přitažlivostí. Druhým členem je „normální“ hvězda, ze které bílý trpaslík vysává materiál, jež nabaluje na sebe. Tento nově získaný materiál se postupně stlačuje a zahřívá, až se zažehnou termonukleární reakce a dojde k prudkému zjasnění bílého trpaslíka.
Pokud hmotnost bílého trpaslíka přesáhne kritickou mez, exploduje jako supernova I. typu. Supernovy jsou ještě mnohem jasnější než novy a mohou být pozorovatelné pouhým okem i ve dne.
Ve vesmíru pak platí, že čím je hvězda hmotnější, tím kratší život ji čeká a tím výraznější bude i její konec. Jádro uvnitř velmi hmotné hvězdy nakonec nedokáže odolat vlastní gravitaci a zhroutí se. Následně dojde ke skutečně obrovské explozi, které se říká supernova II. typu. Zůstane po ní sice malá, ale velice hmotná neutronová hvězda obklopená krásnou mlhovinou.
Pokud se jedná o skutečně masivní hvězdu, zhroutí se až do černé díry, objektu tak hmotného, že z něj díky gravitaci neunikne ani světlo. Výbuchům, které předcházejí zhroucení do černých děr, se říká hypernova.
V roce 1967 zaznamenaly americké družice Vela záblesk gama záření, které provází výbuch jaderné bomby. Tento gama záblesk však nepocházel ze Země, nýbrž z vesmíru. Dnes již astronomové vědí, že gama záření ve vesmíru vzniká při různých událostech. Nejzáhadnější jsou však gama záblesky, které jsou považovány za nejenergičtější události, k jakým ve vesmíru dochází. Trvají zlomky sekund až minuty a během tohoto času vyzařují více světla než celá galaxie. Podle některých teorií se prý může jednat například o srážku dvou neutronových hvězd.
