Tím dobrým duchem českých hradů a zámků je Bílá paní. Historici se domnívají, že na počátku této legendy byl nešťastný vztah německé šlechtičny, který se odehrál v Horních Francích, kdysi na počátku třináctého století. Horní Franky jsou bavorské území, přilepené k ašskému výběžku. Vztah ovdovělé hraběnky, se dvěma syny, k Bedřichovi z Hohenzollernu, skončil děsivě a tragicky, když hraběnka zavraždila svoje syny, aby ji partner neopustil. Tato legenda se později dostala do pověstí pánů z Růže, protože pan Vilém z Rožmberka i Jáchym Oldřich z Jindřichova Hradce se oženili s ženami rodu Hohenzollernů.
Dnes bychom napočítali více než dvacet lokalit po celých Čechách i Moravě, kde bylo někým, někdy, podobné bílé zjevení pozorováno. Bílá paní se zjevovala vždy, když hrozilo nějaké nebezpečí nebo jiná významná událost. Naprostá většina lidí si však pod Bílou paní představí kdysi žijící osobu, kterou byla paní Perchta z Rožmberka. Dcera Oldřicha z Rožmberka, která se narodila roku 1429. Později se provdala za Jana z Lichtenštejna. Neměla na růžích ustláno a od roku 1476, kdy zemřela, se její duch zjevuje na rodovém sídle hradu Rožmberk.
Naposledy se tak prý stalo za okupace, ve věži Jakobínka, kdy si ani udatní němečtí vojáci po tomto zážitku netroufli znovu vyvěsit prapor s hákovým křížem. Bílou paní začlenil i Jirásek do svých pověstí. Zde Bílá paní pečuje o maličkého Petra Voka, kterým později rod Rožmberků vymře. Prozradí ukrytý poklad, a dokonce projeví i sociální cítění tím, že nechává pro chudinu v podhradí vařit sladkou kaši.
Tato pověst je pravdivá, nemá však s Bílou paní nic společného. Manželka pána z Hradce, Markéta z Maidburka, tak činila již půl století před narozením paní Perchty. Pověst o ukrytém pokladu je zřejmě také zašifrována v textu, na který Bílá paní ukazuje na notoricky známém obrazu. Stačí jen rozluštit a najít.
