Lázně jsou vyhledávaným místem k odpočinku, relaxaci a zejména léčbě pohybového aparátu již od roku 1796. V polovině 18. století byla voda vyvěrající v blízkosti myslivny u panské bažantnice užívána myslivci. Její blahodárný účinek na lidské zdraví rozpoznal i budyňský lékař MUDr. Bayer a používal ji k léčbě svých pacientů. Když v roce 1790 přijel na recepci ředitel panských majetků rodu Kinských na Zlonicích JUDr. František Pavikovský, který trpěl žaludečními potížemi, napil se mšenské vody a velice se mu ulevilo. To vedlo k založení těchto lázní. Léčivé vlastnosti následně potvrdil známý mineralog a lékař MUDr. František Ambrož Reuss. Ten našel v mšenské vodě vysoký obsah minerálních látek.
Kníže Oldřich Kinský nechtěl sám začít budovat lázně, a tak vydal souhlas ke stavbě a peníze zapůjčil Františku Pavikovskému. Ten lázně skutečně vybudoval. Stalo se tak v roce 1796 a již v roce 1803 byl požádán rakouský arcivévoda Karel Ludvík, aby se lázně mohly jmenovat po něm. Ten sice tuto žádost zamítl, ale byl po něm pojmenován pramen, ze kterého byla jímána voda, a byl tedy nazván Karlův. Další pramen byl pak nalezen zcela náhodně a byl pojmenován Rosina studna po manželce knížete Rose Kinské rozené Harrachové.
Na začátku 20. století získala majetek rodina Tomanova a došlo k rozsáhlé rekonstrukci. V roce 1931 pak byly lázně prodány Svazu zemědělských pojišťoven a po II. světové válce zestátněny. Dnes jsou Lázně Mšené akciovou společností. Nejdůležitější však je, že dodnes lázně slouží svému účelu k léčbě pohybového ústrojí, a to zejména páteře a kloubů. K léčbě se používá slatina, kterou lázně odebírají z vlastního ložiska. Používá se zde také samozřejmě vodoléčba.
Toto městečko je však i dobrým tipem k zajímavému výletu. Přímo v obci najdeme zříceninu kaple sv. Jana Nepomuckého, jejíž stavba byla zahájena v roce 1802 a v roce 1804 byla přerušena a nedokončena. Dnes z ní zbyla romantická zřícenina přístupná po kovovém schodišti.
Za vidění jistě stojí i malebné lázeňské domy, které navrhl významný architekt Jan Letzel (1880 – 1925). Tento architekt navrhl také například obchodní centrum v Ósace, několik hotelů nebo klášter Stela Matunina a další stavby. Navrhl také Průmyslové muzeum v Hirošimě, jehož skelet jako jediný odolal hirošimské katastrofě v roce 1945. Torzo muzea se stalo nejznámější troskou světa a je nazývána Atomovým dómem. Nad vchodem do hlavní budovy stojí za povšimnutí také plastika z názvem Pták Noh na lotosovém poli, kterou vytvořil malíř a sochař Daniel Mayer. Krásnou výzdobu Dvorany pak provedl malíř Viktor Oliva.
Celé lázně mají také originální výzdobu a my se tak dnes můžeme těšit z této krásné architektury. V lázních samozřejmě každý návštěvník může ochutnat tradiční lázeňské pochutiny jako oplatky nebo likéry a případně nakrmit zcela ochočené kachny z místního rybníčku, nacházejícího se v lázeňském parčíku.
Sympatická je i blízkost dalších památek, jako je například Budyně nad Ohří se známou tvrzí nebo zřícenina hradu Hazmburk vévodící celému kraji.
