Odchov ježur v zajetí není ani zdaleka jednoduchou záležitostí. Může to být mimo jiné způsobeno rovněž i relativně řídkým rozmnožovacím cyklem. V přírodě je ježura běžná na většině území Austrálie a v nížinách Nové Guineji. Navzdory svým ostnům jsou ježury loveny ptáky, kočkami, liškami, psy a ďáblem medvědovitým. Sloužily také za potravu domorodým Australanům a prvním evropským osadníkům. V současnosti je pro ježuru největším nebezpečím automobilový provoz a ničení některých lokalit. Na ježuře může rovněž cizopasit největší druh blechy na světě, Bradiopsylla echidnae, která je asi 4 milimetry velká.
Ježura australská byla poprvé popsána anglickým botanikem a zoologem Georgem Shawem (10. prosince 1751 – 22. července 1813) v roce 1792. Samotářská ježura vyhledává svého partnera v průběhu května až září, přesná doba páření se liší podle zeměpisné polohy. Ježura australská se podle zeměpisného výskytu člení do poddruhů. Samotné poddruhy se vzájemně liší ochlupením, délkou a šířkou ostnů a velikostí drápu na zadních nohách. V jednom vrhu může být jedno, případně až tři mláďata, která jsou kolem 1,5 cm dlouhá a váží mezi 0,3 a 0,4 g. Po vylíhnutí z vajec se jim říká puggles (pinčlové). Mláďata se však živí mlékem, neboť ježura náleží k savcům, navíc k jedněm z nejstarších, neboť je stará přibližně 110 milionů let.
Jazyk ježur se dokáže pohybovat velkou rychlostí a bylo naměřeno až 100 jeho vysunutí za minutu. Může se vysunout ven z ústního otvoru až na délku 180 mm, je lepkavý a mravenci a termiti, hlavní potrava ježur, se na něj nalepí.
Podobně jako ptakopysk má i ježura nízkou tělesnou teplotu, a to mezi 30 – 32°C. Kvůli nízké tělesné teplotě se ježury pohybují pomalu. Samci ježury mají na patě zadních nohou jakousi rohovitou ostruhu, ve které se však, na rozdíl od příbuzného ptakopyska, nenachází jed.
Ježura je ikonickým zvířetem současné Austrálie. Je zobrazena na australské pěticentové minci a na pamětní minci o hodnotě 200 liber, vydané v roce 1992. Ježura se také několikrát objevila na poštovním oběživu.
Místní báje a pověsti vysvětlují, že ježura vznikla, když skupina mladých hladových mužů na lovu narazila v noci na vombata. Ve snaze ho zabít, vrhli po něm své oštěpy, ale vombatovi se podařilo zmizet ve tmě. Vombat si poté přizpůsobil zabodnuté oštěpy pro svoji potřebu a proměnil se tak v ježuru.
Zdroj: vlastní zdroj
