Začít můžeme například v Hlubočepech, kde hned od zastávky vlaku vede turistická značka. Cestou mineme Pražský Semmering, kde se na okraji Prokopského údolí míjí dvě železniční trasy. Právě jedné z nich se právem říká Pražský Semmering. Její trať, která vede přes dva viadukty, stoupá serpentinami v zářezu Děvínského kopce a má spíše horský charakter, který připomíná slavný úsek rakouské železnice, jež zdolává horský průsmyk mezi Vídní a Štýrským Hradcem.
Trať pražského Semmeringu vede přes Hlubočepy, Žvahov a Jinonice do Hostivic a na délce 20 kilometrů překonává stošedesátimetrový výškový rozdíl. Do provozu byla uvedena již v roce 1872 společností Buštěhradská dráha a začala nahrazovat koňku, která zajišťovala dopravu uhlí a dřeva z lánských lesů do Prahy.
Celková výška samotných viaduktů je úctyhodných 25 metrů a viadukty jsou dodnes funkční technickou památkou.
Až mineme známé občerstvení, můžeme si vybrat trasu. My zvolíme trasu po rovině. Cestou můžeme navštívit Prokopský lom, který rozděluje přírodní rezervaci Prokopské údolí na západní a východní část. Ve dvacátých letech minulého století zde objevil známý sběratel František Hanuš bohaté naleziště zkamenělin velkých mlžů, trilobitů, mechovek a gastropodů. Nacházel se zde také jedinečný stromatoporový útes, který tvoří kostry vymřelých stromatopor, podobných korálům.
Další zastávkou jsou dnes romanticky vyhlížející lomy u jezírka, které si zahrály i v několika filmech.
V roce 1874 po zbourání městských hradeb bylo zapotřebí obrovského množství vápna na rozšiřující se město, a tak byl vytěžen půl kilometru dlouhý a 20 metrů široký pruh vápence. V lomu s jezírkem byla těžba ukončena v roce 1905 kvůli pronikání podzemní vody po odstřelu.
Těžko si dnes představit, že právě zde se nacházelo tropické moře, kde mimo jiné žili v hlubinách velcí hlavonožci a mlži.
Na své si po cestě přijdou i malí výletníci. Hned při cestě najdeme totiž před domem, kde sídlí společnost pro ochranu Prokopského a Dalejského údolí, za plotem přátelské ovce a kozy.
Pokrčujeme-li rovně po cestě, nemůžeme přehlédnout kříž tyčící se na skále nad cestou. Ten označuje místo, kde se nacházel kostel sv. Prokopa vystavěný v roce 1711 – 1712 – a také poustevnu, která vznikla v roce 1715 nedaleko jeskyně, ve které žil legendární český světec sv. Prokop, jehož známe zejména ze založení Sázavského kláštera. Ten zde údajně sepsal evangeliář, na který měli přísahat francouzští králové.
Kvůli rozrůstajícímu se lomu byla v roce 1890 odstřelena Prokopská jeskyně a kostel s křížem se ocitl na srázu lomu. V šedesátých letech minulého století byl údajně kvůli statickému poškození stržen i kostel a v té době zanikl i kříž.
Kříž byl obnoven až v roce 2003 při příležitosti 950. výročí úmrtí svatého Prokopa.
Nahlédnout můžeme také do tajemně vyhlížejícího průchodného tunelu, kudy kdysi vedla vlečka odvážející z blízkého lomu kamení.
Cestou mineme i tajuplný vojenský objekt, který začala budovat již německá armáda za druhé světové války a v podzemí údajně zamýšlela vyrábět letecké součástky pro letadla Junkers. Objekt je i dnes v držení armády a podléhá utajení, takže je zakázáno zde fotit.
Hlavní cesta nás pak zavede až do Nových Butovic, nebo je možné odbočit doleva a přes Klukovice, kde nedávno vznikl na místě vyhlášené předválečné tančírny pivovar, dojít až na Barrandov.
Prokopské a Dalejské údolí a taktéž i jejich okolí má samozřejmě i mnoho dalších atraktivních míst, na které je možné se vydat, a toto je tedy pouze jeden z návrhů na hezkou předjarní procházku.
