Jednoduchý, účelný, a k tomu v rodinném duchu…
… takový je kemp Želízy. Pan majitel Radek Jelínek a jeho žena Radka se starají o celý areál, včetně koupaliště, které je odsud dvě stě metrů. Ubytovat se můžeme ve stanu nebo v chatkách za legrační ceny. V kiosku se dá najíst celkem pohodlně, k dispozici je smažák, řízek, hranolky, pizza v deseti variantách a další dobroty, pivo nebo točená malinovka. Sociálky, tedy sprchy a WC jsou stále čisté s dostatkem papíru i utěrek na ruce. Chatky jsou ve stráni, takže je to slušný tělocvik, ale je tu nádherně. A smí sem pejskové. Vždycky se tu cítíme jako doma a nikdy se nám nechce domů…. Jo, a mají tu ovečky a králíky.
K Čertovým hlavám vede pohodlná cesta, i když do kopce
Ale my jdeme dál, do Liběchova. Z rozcestí v Želízech pokračujeme po modré. Přeběhneme důležitou silnici spojující Mělník s Českou Lípou a severem Čech a pak už jen vystoupáme do svahu na opačné straně údolí. Netrvá to dlouho a staneme před nejznámějším dílem galerie v přírodě Václava Levého. Do pískovcového masívu, který je dobře vidět i z hlavní silnice, tady sochař vytesal dvě obří hlavy čertů, dosahují výšky téměř deset metrů. Pocházejí z prvního období jeho pobytu v Liběchově, tedy z let 1841 až 1846, kdy jak jen mohl, utíkal od vařečky v zámecké kuchyni do okolních lesů. Monumentální sochy působily na okolní vesničany strašidelně, a tak začali mladého samouka podezírat ze spojení s ďáblem.
Příběhy zapsané v pískovci
Levý se pak raději přesunul na protější kopec, blíž k Liběchovu. Tady vytvořil, ve věku pouhých jedenadvaceti až pětadvaceti let, mistrovské dílo svého amatérského období. K práci na něm jej inspiroval zámecký knihovník z Liběchova František Matouš Klácel, básník, novinář a filozof, známý zejména jako přítel Boženy Němcové. Na přírodních skalních útvarech Levý ztvárnil motivy Klácelovy satirické bajky Ferina lišák. Vytesal tu i umělou jeskyni, která se stala místem schůzek českých vlastenců na počátku druhé poloviny 19. století. Později, po návratu ze studií, doplnil před jeskyní, kterou nazval Klácelka, reliéfy Jana Žižky, Prokopa Holého a další, včetně trpaslíků kujících zbraně pro blanické rytíře. Tomuto prostoru se říká Blaník. Celek tvoří významné romantické výtvarné dílo, které se svým rozsahem, ale i uměleckou kvalitou, dá srovnat pouze s barokním Braunovým Betlémem u Kuksu. Škoda, že cenné reliéfy značně narušil zub času. Viditelné opotřebení mají na svědomí nejen přírodní vlivy, ale i nekázeň některých nekulturních návštěvníků.
Za Levým se můžeme vydat na Vyšehrad
Naše příjemné putování kokořínskou přírodou končí opět u zámku v Liběchově. Závěrečnou zastávku za dílem Václava Levého bychom měli učinit na vyšehradském hřbitově. Tady znamenitý sochař odpočívá se svým přítelem, malířem Karlem Purkyně ve společném hrobě, který zdobí socha svatého Jakuba, jedno z posledních děl Václava Levého.
