Hrady a zámky ještě odpočívají a připravují se na letošní sezónu. V březnu vyráží do přírody pouze tvrdé, turistické jádro. Pokud nejste z cukru a zajímáte se o pradávné osídlení naší země, nabízím vám k výletu zajímavý cíl, a možná i zajímavý zážitek, který je však podmíněn brzkým vstáváním. Další podmínkou je aspoň minimálně příznivé počasí, které je pochopitelně bez záruky.
Naším cílem budou Markvartice, v královéhradeckém kraji. Pro bližší orientaci, nalezneme je nedaleko Sobotky či Dolního Bousova. Zcela výjimečně je v tento den dovoleno použít dopravního prostředku, protože dostat se na požadované místo před východem slunce, je problematické.
Cílem budou Žižkovy šance, nebo také švédské šance. Obvyklý název pro nějaký terénní útvar v polích, vytvořený lidskou činností, o kterém se toho příliš nevědělo. V takovém případě to odnesla Žižkova „obec polem pracující“, nebo o dvě století později žoldácká, švédská soldateska.
Ve skutečnosti jde o pozůstatky snad největší keltské čtyřúhelníkové, přesněji lichoběžníkové svatyně, na našem území. Dva valy, orientované velmi přibližně severojižním směrem, zmizely při scelování polí. Na leteckých snímcích jsou ještě patrné jejich zbytky. Byla zde i branka, jako vstup do celého posvátného okrsku.
Domněnka, že zde sídlilo husitské vojsko, které dobývalo nedaleký hrad Kost, vzala za své, při prvních důkladných, archeologických vykopávkách. Žižka ani Švédové, ale Kelti. Oblíbení Kelti a doba laténská. Nádoby, zbytky uskladněného obilí, ozdoby, zkrátka pochoutka pro archeology.
A nejen pro archeology, ale i pro archeoastronomy. Tento vědní obor je už více než sto let starý a po této dlouhé době už získal svoje místo na slunci i respekt vědecké obce. Prodělal si svoje dětské nemoci, počáteční nedůvěru i pomluvy o šarlatánství a nyní už je brán vážně. Pracuje totiž s fakty, o kterých se lze přesvědčit, pokud je na druhé straně ochota se nechat přesvědčit.
Náš největší, samostatně stojící menhir, Kamenný pastýř nedaleko Klobuk na Slánsku, by o tom mohl povídat. Fakt, že o keltském svátku Beltine, vychází Slunce při pohledu od menhiru nad horou Říp, je už docela známý. Někteří nadšenci u menhiru i nocují, aby o tento krásný úkaz nepřišli, a já jim jejich rozhodnutí chválím.
V případě této svatyně to není třicátý duben, nýbrž rovnodennost. Máme na výběr. Buď březen anebo září. Naši dávní předkové mnohaletým pozorováním, z prostoru svatyně zjistili, že den začíná převládat nad nocí v okamžiku, kdy Slunce vyjde nad kopcem Veliš, vzdáleném asi osm kilometrů. Stával zde gotický hrad, a jeho trosky jsou na pozadí temně rudého kotouče, vycházejícího Slunce, jasně patrné. Nenabízím tedy žádné pohodlí a dokonalé služby. Tento tip na výlet je pro opravdové nadšence, kterým není zatěžko kvůli zážitku, který kvůli počasí nemusí vyjít, vstávat ještě za tmy.
